Vávra

     Byl pozdní večer, první máj, ale to je zase jiný příběh. Zabijem Vávru. Zemře potupně ulácením nožem.

     A tak si šel Vávra pro svůj ortel. Přišel do temné místnosti. Tu stál dvoumetrový jinoch a začal ho mlážit tupou hranou po hlavě. Po dvaceti minutách padl vyčerpáním, nepočítal s tím, že Vávra má neprůstřelný spodky a na hrudi vytetováno IDDQD.

     Pochopil, že strážný je na zemi vyčerpán. Popadl motorovou pilu a dal se na útěk. Při smůle zakopl o prodlužku a rozbil si totálně na kaši motorovou pilu a držku(ústa - to pro kritiky).

     Chodba byla dlouhá a temná, tak temná, že ani papoušek, který kolem proletěl nenabral správný směr a potkal zeď. Vávra si vzal z toho ponaučení a začal se plížit. Plížil se tak rychle a tiše, že strážný ve vrátnici si myslel, že soused ve vedlejším domě poslouchá tekno.

     K Vávrově smůle - jeho rychlost plížení dosáhla krajní hodnoty a podlaha za ním vzplanula. Poté, co jeho střeva přestaly poslouchat, objevil se Vávra o dvě patra výše v zasedačce vrchní vězeňské rady. Pochopil, že na tohle nestačí jen se svými pařáty. Bohužel, ten výbuch o dvě patra níže zalarmoval strážné. V tu ránu se Vávra ocitl uprostřed kroužku, který se uskupil ze samopalů kolem jeho hlavy.

    Měl strach, protože nic neviděl. Pušky byly příliš blízko, šlo to na něj. Lechtal o raketomet  v rypáku. Náhle se ozvalo HE - PČÍK. Místnost byla najednou prázdná, po zdech krev a na zemi 3x3 cm malý zelený hemlík. A co nyní? Udělal krok a ocitl se na zemi. Uklouzl po svém zeleném tajemství. Zvedl se a utíkal po schodech dolů. Kulky mu česaly vlasy.

     Vytáhl nůž a pustil se do strážných, po dvou minutách nebylo na dvoře nic živého. Uchopil pevně do ruky kotvu s myšlenkou, že přeleze zeď, vyhodil jído vzduchu a spadla mu na hlavu. Bolest hlavy byla nepřekonatelná.

     Pokusil se zvednout, ale bylo to marné - stála na něm V-3eska(vejtřaska). Zvedl se, zašel si pro hever. Přezul Tatru do zimních a odletěl neznámo kam. A takhle svět přichází o akční hrdiny.