Lupič

Z cyklu "Ze života"

kapitola 5

Lupič

Blížila se pátá hodina pozdního odpoledne. Poštovní kurýr hbitě zaparkoval před bankou.

"Dobrý den," pozdravil zamračeného příslušníka ochranky.

"Brej," zaslechl ještě v běhu po schodech nahoru.Těšil se až opět spatří mladou úřednici. Jezdil po bankách stále stejnou trasu již déle než půl roku.

   "Dobrý den," s úsměvem pozdravil dívku za přepážkou.

"Dobrý den," mile se usmála. Při své práci často přicházel do styku s něžným pohlavím. Tohle však bylo něco jiného. Všiml si jí hned, jak poprvé vešel do banky. Upoutala ho milá a sympatická tvář. Její oči byly přísné a inteligentní, ale úsměv je vždy kouzelně proměnil v laskavé a veselé. Vždy, když se na něj usmála, cítil jakoby pohlazení na duši. Potřeboval to. Jeho rozpadlé manželství mu vzalo všechny iluze. Věděl, že z tváře se povaha a zvyky ženy zjistit nedají. Poznal, co dokáže omyl v partnerském soužití. Přišel také o notnou dávku sebevědomí. Při káždé návštěvě banky spolu prohodili jen pár slov. Bylo to vždy jen "Dobrý den" a "Na shledanou". Umínil si, že jednou sebere veškerou odvahu a pozve ji na kávu. Bude to sice trapas, až ho odmítne, ale to riziko musí podstoupit.
   V 17.00 se uniformovaný muž vydal pomalým krokem uzavřít vchod. Už to nestihnul. Ve dveřích se objevil vysoký, světlovlasý muž s namířenou zbraní.

"Klíče!" řekl lakonicky a klidně. Strážný nechápavě zíral do hlavně pistole. V ruce svíral střbřitý svazek připravený na uzamčení banky. Příchozí si toho všiml.

 "Plum," ozval se tichý zvuk a  mrtvé tělo ochranky se pomalu sunulo k zemi. Mezi pohaslýma očima zela malá dírka od kulky ráže 5.6 mm. Vrah rozvážně vyjmul z mrtvých rukou klíče, otočil se a zamknul vchod.  

    V bance si nikdo ničeho nevšiml. Zůstal tam už jen pošťák a mladá úřednice. Peněžní přepážky byly již uzavřené. Dívka se postavila, aby převzala od kurýra bílý lístek. V té chvíli spatřila za jeho zády blížícího se lupiče s pistolí. Absolvovala již řadu cvičení na tuto situaci. Tohle však byla skutečnost! Tajné, červené tlačítko alarmu, jež se spínalo v sedě kolenem, bylo nyní nedostupné.
    „Ani hnout! Jen žádnou paniku a ruce nahoru!“ energicky pronesl neznámý a zastavil se 3 metry od nich. Oběma ztuhla krev. Rychle zvedli paže.
„Hej, ty! Co jsi zač?“ promluvil do zad muže v modrém stejnokroji, „pomalu se otoč!“ Listonoš se začal obracet. Spatřil dlouhé světlé vlasy a ledově modré oči. Na hlavu mu míříla pistole s tlumičem. U vzdálených dveří si všiml ležící postavy.
„Jsem jen pošťák, nemám zbraň,“ řekl klidně. Ten člověk se zjevně nezastaví před ničím, horečně přemýšlel. V tu chvíli se otevřely dveře WC a objevil se druhý strážný. Ozbrojenec ledabyle pohnul paží o 45° napravo a jednou ranou ho zasáhl do čela. Muž se s překvapeným výrazem ve tváři skácel na podlahu.
„Kolik jich tu ještě je?“ s pobaveným úsměvem namířil na ženu.
„Žádný,“ hlesla.
„Výborně , můžeme tedy přejít k jádru věci. Kde je trezor?“
„Ve sklepě,“ špitla úřednice.
„Co klíče, máš?“
„Je tam kódový zámek.“
„Kód znáš?“
Přikývla.
„Fajn, jdeme!“ pokynul jim hlavní. Žena i pošťák se pohnuli ke schodům do podzemí. Kamery lhostejně snímaly ten průvod.
    Je to dobrý střelec, přemýšlel kurýr. Taky si vybral vhodnou zbraň. Malorážku Walter PPK. Střely nepřesahují rychlost  zvuku. Efekt tlumiče hluku je tedy stoprocentní. Má to však jeden háček - nutnost přesné střelby. Energie projektilu jen mírně překračuje 50J - smrtícího minima. Pokud nezasáhne důležitý orgán, mnoho škody nenadělá. V tom je moje šance. V duchu se obíral všemi možnostmi. Vzpomínal na léta strávená u speciální zásahové jednotky městské policie, než ji zrušili.

    Došli k pancéřovým vratům.
„Ty se postav na bok!“ namířil na pošťáka, “a ty to otevři, rychle!“ podíval se na ženu. Třesoucími se prsty začala na klávesnici vyťukávat šesticiferné heslo.
„Bože! Špatně!“ Výstražné světlo se rudě rozzářilo v rytmu poplašné sirény. U dozorčího, na nejbližší policejní služebně, se jako vánoční stromek rozsvítil pult centralizované ochrany.
„Mrcho!“ zbraň se zvedla k výstřelu.
Teď! Pošťák skočil. Zbraň se otočila jeho směrem. Ve chvíli kdy dopadl na útočníka, vyšla rána. Pocítil ostrou bolest v levém rameni. Upadli na zem. Navyklým pohybem udeřil vlasatého muže do zátylku a ten znehybněl. Ztěžka se posadil a opřel o zeď. Z rány mu prýštila jasné rudá krev. Zřejmě má zasaženou tepnu, pomyslel si. Zvláštní..., tahle varinta ho nenapadla. Hleděl na úřednici snažící se zastavit ten příval. Pomalu ztrácel síly. V dálce zaslechl blížící se houkání policejních vozů. Dívčin úsměv spatřil, ještě než upadl do bezvědomí. Byl šťastný...