Nikdy proti větru!

V listopadu proběhla v Londýně celosvětová konference majitelů veřejných záchodků. Téměř čtyři sta delegátů zahájilo dvoudenní symposium shlédnutím dokumentárního filmu o historii užívání toalet. Podle něj počátky sociálně přijatelnější formy vyměšování, spadají až do roku 1782 kdy se v čínské historické knize Ch-tschi-Yu lze dopátrat prvních záznamů o tehdejší vyšší šlechtě – tzv. Mandarínech, kteří pro omezení pocitu prudkého zápachu používali dvě mandlová semena do nosu.

Zajímavé bylo též sledovat vývoj klozetů. Druhý dokument totiž nabídl přehled historického vývoje v celé jeho šíři a přitakal tak s nadsázkou názvu: „Od hnoje k elektronice,“ a tak plejáda přístavků, přístěnků, kadibudek i nočníků nakonec i místy pobavila.

Po shlédnutí dalších dvou dokumentů, které ovšem nutno podotknout nedosáhly kvalitativní úrovně svých předchůdců, následovala přestávka na co jiného než oběd. Únava není dobrým diskutérem a tak jídlo přišlo vhod. Zda-li si delegáti na anglické kuchyni pochutnali už není známo, ale je znám průběh odpoledne.

Po poledni se fórum se ubíralo poslechem příspěvků jednotlivých delegátů přihlášených do diskuse, aby první den zakončilo bouřlivou diskusí o vlivu moderní doby na činnost vyměšovacího ústrojí člověka. Z debaty jistě vyplynulo mnoho témat pro druhý den a tak se delegáti rozešli z konferenčního sálu něco po půl šesté večer.

Úvodní téma druhého dne byla nemoc špinavých rukou. Příspěvkem „Žloutenka a jak proti ní bojovat“ zahájil předseda kongresu druhý den. Delegáti poznali nejnovější trendy na poli chemie i čisté ochrany. A právě porovnávání kladů a záporů ochrany chemickou a přírodní cestou vyvolalo širokou diskusi pléna, která rozdělila delegáty vskutku na dva tábory.

Prochemická frakce hanila neúčinnost přírodních způsobů, potažmo jejich nízkou spolehlivost, což je v dnešním přelidněném světě důležité. Argument roustoucích nákladů na léčbu infekčních onemocnění byl mocným argumentem. Zelení aktivisté naopak přesvědčovali své oponenty o špatném vlivu chemických továren na životní prostředí, které nakonec škodí nám všem, a že tedy tento dopad je daleko větší než pár lidí se žloutenkou.

Celou situaci nakonec zklidnil předseda sympózia prohlášením, že v bifé jsou připraveny švédské stoly. Kde není diskutérů, není ani diskuse. A proto se i já loučím na konci tohoto zpravodajského článku.

Závěrem snad jen heslo sympozia: Nikdy proti větru!