God blesses you all

uz jsem ji sem jednou daval, ale udelal jsem jeste par uprav, takze ted finalni verze :-)

Temná cela, do které ho zavřeli, o rozměrech tvaru krychle a objemu
jednoho metru krychlového. Sedí tam nehybně zády a hlavou opřený o
výstupní dveře, do břicha má zavedenu průhlednou narůžovělou
umělohmotnou trubici, tou ho (ne)pravidelně krmí. Mít otevřené oči
nepřináší nic, tak jako tak vidí jenom tmu, kterou od ničeho
nerozlišuje, protože nemůže, proto má oči pořád zavřené, slepené
světle zeleným mazem, ne tím zaschlým, to nejde. Dlouho jenom bez
hnutí, ostatně k pohybu moc příležitostí nemá a pořád je příliš slabý,
přemýšlí, i když ne tak jak přemýšlí ti venku, nemyslí na nic
konkrétního, protože nemůže, spíš jenom sní o nereálnu, trénuje
synapse. Sní a sílí. Na své sny bezděčně reaguje trhavými pohyby,
začíná kopat, nejdříve nohama a pak i rukama, do stěn. Hlavou mlátí do
dveří, když tohle dělá, vždycky k jeho cele přijde nějaký dozorce,
někdy i několik, položí ruku na dveře a s perverzním uspokojením
vnímají jejich vibrace. Jsou rádi když tohle dělá, občas na něj mluví,
jako na debila. Intenzita i frekvence záchvatů rychle roste, tomu v
cele není jasné nic, dozorci už ale jasno mají. Výpočty byly správné,
asi po devíti měsících, zrovna ve chvíli když dozorce dorazil k cele,
dveře se chvěly a prohýbaly jako naučená kurva jako nikdy a pořád se
to stupňovalo. Dveře se rozletěly a z cely se vyvalil metr krychlový
zahnívající tekutiny. Dozorce, chytil vězně, nevybíravě za hlavu a
škubnutím ho vyrval ze smradlavé cely, z břicha vězni vytrhl trubici,
položil ho čelem k zemi na chodbu do kaluže a prudce mu dupl na zadek.
Elisiah se s živelným výkřikem prudce nadechl, otevřel oči a pak se
rozbrečel. Dozorce se na něj ještě jednou podíval, měl nějak větší
hlavu, ve zrůdném nepoměru k tělu, to je ale normální, vždycky mají
velkou hlavu. Dozorce odešel.

Elisiah Mares, nový odsouzenec k smrti, zůstal sám. Ležel tam v kaluži
a všude bylo tolik světla, věděl co musí, začal se sunout chodbou
vpřed, nikam jinam ostatně ani nemohl. Plazil se, zničený po tom všem
a s hlavou, kterou nemohl odlepit od podlahy. Podlaha byla vydlážděna
modorbílými kachlíky, dohromady vytvářely stále se opakující obrazce.
Dívá se na ně, neví co si o nich má myslet, to už teď může. Strop je
natřený blankytně modrou, zdi jsou bílé, ve zdech jsou výstupní dveře
dalších cel. Elisiah zkouší, snaží se dostat na čtyři, po nějakém čase
s cvikem se mu to podaří, on ale míří výš. Vrcholu dosáhne na dvou,
míjí cely, lemující celou chodbu. Modré obrazce a modrý strop ho
přiměly cítit smutek, osamělost, postupně upadal do deprese. Chodba
ubíhá dál, nemůže zastavit, nevyhnutelně míří ke svému jedinému cíli.
Teď už ale nevede přímo rovně, začíná se komplikovat, objevují se
slepá ramena, schody, do kterých Elisiah klopýtá a ze kterých padá. Je
konfrontován s krutou arogancí chodby, celý potlučený pokračuje dál.
Občas se před ním vynoří eskalátor, děj, který ho posunuje rychleji k
cíli, nic nenamítá, protože může ale je slabý. Nejhorší překážkou jsou
jiní, mu podobní. Všímá si, že někteří mají enormně malou hlavu -
později si ale uvědomuje, že i jeho vlastní se zmenšuje, jak postupně
přibývá problémů. Zastavuje se s nima, mluví, směje, má s nima sex a
nové zavírají do cel. Pokračuje dál. Zase se do obrazců na podlaze
noří hlouběji a níž, aniž si uvědomuje, jak moc se zase přiblížil
cíli. Dozorci ho neustále celou chodbou sledují, teď ho zbožňují.

Vidí před sebou dveře, jiné než dosud stačil poznat, s naprostou
samozřejmostí je otevírá a bez náznaku pochyby vstupuje dovnitř. Ocitá
se v malé místnosti, mnohokrát větší než byla kdysi jeho cela.
Uprostřed stojí židle obklopená pytli s pískem, sedá si na ni.
Příchází dozorci, proto. Koženými řemeny ho poutají k židli, nic
nenamítá, protože nemůže. Na hlavu mu nasazují černou kuklu a na místo
srdce umísťují bílý látkový terč. Všech pět střelců - popravčí četa si
stoupne do vzdálenosti přibližně šesti metrů, jeden dostane slepý
náboj, všichni zamíří a vystřelí.

Všech pět dozorců zamířilo mimo terč, pak sledovali jako v hororu, jak
Elisiah Mares postupně vykrvácel.

---