Výlet aneb cesta tam a zase zpátky

Po pátku tu máme víkend,

hopsa hejsa tralala,

konečně nic nenutí mne,

abych brzo vstávala.

Vzduch je vlahý, slunce pálí,

život proudí – a já s ním.

Tož sobotu pěkně strávím

odpočinkem aktivním.

Na papíře jako vždycky

mám svůj program sepsaný.

Svoje auto stáčím směrem

Tesco Praha Letňany.

Toť můj kulturní svatostánek,

moje mekka sváteční,

přístav klidný v světa shonu,

ráj na zemi skutečný.

Ó jak blaží srdce moje

a mé oči zahoří,

když se v dáli na obzoru

hypermarket vynoří.

Chvíle stání na příjezdu

nedočkavě počítám.

Parkuju a beru vozík,

honem – jen ať už jsem tam!

Za dveřmi otáčecími

teplý vzduch mne ovane.

Všechno svítí, vše se třpytí –

to mne vždycky dostane.

A už mířím do regálů,

rozhlížím se kudy dál.

Vozíkem si klestím cestu

stále hlouběj, stále dál.

V srdci svátek, nebráním se

příjemných cen volání,

když je něco za pár šupů,

kdo mi v koupi zabrání?

Třicet kiwi za korunu

na každý den v měsíci,

litr hrachu, kilo rumu,

pět koření směsicí.

Tři padesát – to je cena!

Za točeňák – zboř se svět!

Jak jsem cenou unešena:

vezmu si ho kilo pět!

Ňáký keksy 3+1,

každý je tu kupuje,

a tak rovnou celá bedna

do vozíku putuje.

Žárovky jsou zrovna v akci,

tu šanci je třeba chytit.

Musím si hned tucet koupit,

to se prostě nedá svítit!

Saponáty, šaty letní,

pařený sýr, sádlo husí,

vložky, papír toaletní,

dvě stě rolí stačit musí.

Ještě najít Dobrou vodu.

Nebudu ji přeci pít

z domácího vodovodu,

když ji můžu nakoupit!

Vozík je již zvolna plní,

vše jde prostě bezvadně.

Ještě mouku – hned jsem u ní,

a teď hurá k pokladně!

Starosti mi málo dělá

kolik musím zaplatit.

Již jsem celá rozechvělá,

až to všechno budu mít.

Konečně mám zaplaceno,

ach jak já jsem blažená!

Jen tady se cítím šťastná,

jako že jsem Božena.

To byl ale prima nápad

udělat si hezký den.

Je to zkrátka fajn – co naplat.

Takže: zase za týden!