Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVÝSADEK-23
29. 01. 2007
1
0
3135
Autor
fungus2
ČÁST DVACÁTÁ TŘETÍ
Gabriel Mouchott byl v podřepu přitisknutý u rohu zdi, u které začínaly kamenné schody, jenž byly spoře osvětlené. V rukou svíral samopal, přičemž prst pravé ruky měl lehce položený na spoušti. Zrakem neustále hleděl na horní část schodiště a zároveň cítil, jak se mu napínají nervy. Přitom občas zaslechl tlumený hluk výsadkářů a odbojářů, kteří ve sklepení rozmisťovali načasované nálože. Relativní ticho, které v zámeckém sklepení vládlo začínalo být tíživé. Děsil se té představy, kdyby Němci jejich přítomnost odhalili. Zatím však vše probíhalo podle plánu.
Major Marcel Degail následován Jeanem Anyzem co nejrychleji v tichosti vyběhl po točitých schodech do prvního patra zámku. Oba se poté přikrčili, každý na jedné straně stěny u vchodu do chodby. Major levou rukou vytáhl zpoza opasku na delší rukojeti menší oboustranné zrcátko. To poté při podlaze sunul a pak jím pohyboval tak, že viděl do obou zrcátek V tlumeném osvětlení chodby v nich spatřil, že na obou stranách chodby je prázdno.
„Je to dobrý. Žádný stráže tu nejsou. Budou teda až u těch dveří pokoje, kde jsou ti vědci,“ pronesl šeptem.
„Tak jdeme na to. Pro ty vědce to bude nečekaně brzký budíček,“ řekl potichu Anyz, načež se v přikrčené poloze přemístil na místo, na němž byl předtím major. Ten se přikrčeně při zdi sunul na chodbu. I Anyz se dostal na chodbu a rovněž skrčený i přitisknutý zády ke zdi se co nejrychleji přemisťoval dál. Přitom pozorně hleděl na opačnou stranu chodby, ale žádný německý voják se na ní zatím neobjevil.
Major Degail se přitiskl k mohutnému kamennému sloupu, který vyčníval ze zdi. Za ním měly být dveře od místnosti, v niž spali dva francouzští vědci. Opět uchopil rukojeť se zrcátkem, načež jej pomaličku těsně nad podlahou posouval od sebe. Naklonil se, napnul co nejvíce zrak, aby vzápětí v odrazu zrcátka rozpoznal dvě stojící postavy německých vojáků. Každý stál u jednoho sloupu blíže ke dveřím. Major se pak zadíval na Anyze, přičemž na levé ruce vztyčil dva prsty. Ten pokýval hlavou a vytáhl z pouzdra velký nůž. Stejně učinil i major.
Jako první se těsně při sloupu vrhl major Degail. O zlomek vteřiny provedl Anyz dva velké skoky, protože to měl ke druhému Němcovi dál. Jedním prudkým pohybem major řízl stojícího vojáka do krku, srazil ho k podlaze a zároveň mu zakryl dlaní ústa. Druhý německý voják na stráži jen postřehl v rychlém pohybu postavu, načež pocítil prudkou bolest na levé straně hrudi. I on byl pohotově sražen na podlahu.
„Je kaput,“ pronesl tiše Anyz, když odkrýval dlaní ústa Němci a vytahoval zakrvácenou čepel nože. Major zrakem zkontroloval obě strany chodby a poté z kapsy vytáhl univerzální klíč. Ten rychle vsunul do klíčové dírky a nadvakrát s ním otočil, načež levou rukou stiskl kliku. Dveře se vzápětí otevřely a ve stejný okamžik si do nitra místnosti posvítil baterkou, přičemž v pravé ruce držel namířený samopal. Oběma mužům se ve světle baterky naskytl pohled na velkou místnost, v níž se nacházely dvě postele a v každé klidně spal jeden muž.
„Rychle je vzbuďte! Já sem zatáhnu ty Němčoury,“ řekl tichým hlasem major a Anyz přikrčen doběhl mezi obě postele, aby hned s oběma spícími muži zatřásl.
„Co je!? Co se děje?“ zeptal se za okamžik rozespale jeden z mužů.
„Proboha kdo jste!?“ vyhrkl tázavě vzápětí druhý muž.
„Přeji vám dobré předčasné ráno. Přišli jsme vás vysvobodit. Další dotazy až později. Teď se rychle vobujte a hoďte na sebe kabáty. Musíme rychle vypadnout!“ sdělil Anyz překvapeným vědcům, kteří stále nechápali co se děje. Mezitím už major Degail dotáhl do pokoje oba mrtvé vojáky, načež bedlivě střídavě hleděl na obě strany chodby.
KONEC DVACÁTÉ TŘETÍ ČÁSTI
Major Marcel Degail následován Jeanem Anyzem co nejrychleji v tichosti vyběhl po točitých schodech do prvního patra zámku. Oba se poté přikrčili, každý na jedné straně stěny u vchodu do chodby. Major levou rukou vytáhl zpoza opasku na delší rukojeti menší oboustranné zrcátko. To poté při podlaze sunul a pak jím pohyboval tak, že viděl do obou zrcátek V tlumeném osvětlení chodby v nich spatřil, že na obou stranách chodby je prázdno.
„Je to dobrý. Žádný stráže tu nejsou. Budou teda až u těch dveří pokoje, kde jsou ti vědci,“ pronesl šeptem.
„Tak jdeme na to. Pro ty vědce to bude nečekaně brzký budíček,“ řekl potichu Anyz, načež se v přikrčené poloze přemístil na místo, na němž byl předtím major. Ten se přikrčeně při zdi sunul na chodbu. I Anyz se dostal na chodbu a rovněž skrčený i přitisknutý zády ke zdi se co nejrychleji přemisťoval dál. Přitom pozorně hleděl na opačnou stranu chodby, ale žádný německý voják se na ní zatím neobjevil.
Major Degail se přitiskl k mohutnému kamennému sloupu, který vyčníval ze zdi. Za ním měly být dveře od místnosti, v niž spali dva francouzští vědci. Opět uchopil rukojeť se zrcátkem, načež jej pomaličku těsně nad podlahou posouval od sebe. Naklonil se, napnul co nejvíce zrak, aby vzápětí v odrazu zrcátka rozpoznal dvě stojící postavy německých vojáků. Každý stál u jednoho sloupu blíže ke dveřím. Major se pak zadíval na Anyze, přičemž na levé ruce vztyčil dva prsty. Ten pokýval hlavou a vytáhl z pouzdra velký nůž. Stejně učinil i major.
Jako první se těsně při sloupu vrhl major Degail. O zlomek vteřiny provedl Anyz dva velké skoky, protože to měl ke druhému Němcovi dál. Jedním prudkým pohybem major řízl stojícího vojáka do krku, srazil ho k podlaze a zároveň mu zakryl dlaní ústa. Druhý německý voják na stráži jen postřehl v rychlém pohybu postavu, načež pocítil prudkou bolest na levé straně hrudi. I on byl pohotově sražen na podlahu.
„Je kaput,“ pronesl tiše Anyz, když odkrýval dlaní ústa Němci a vytahoval zakrvácenou čepel nože. Major zrakem zkontroloval obě strany chodby a poté z kapsy vytáhl univerzální klíč. Ten rychle vsunul do klíčové dírky a nadvakrát s ním otočil, načež levou rukou stiskl kliku. Dveře se vzápětí otevřely a ve stejný okamžik si do nitra místnosti posvítil baterkou, přičemž v pravé ruce držel namířený samopal. Oběma mužům se ve světle baterky naskytl pohled na velkou místnost, v níž se nacházely dvě postele a v každé klidně spal jeden muž.
„Rychle je vzbuďte! Já sem zatáhnu ty Němčoury,“ řekl tichým hlasem major a Anyz přikrčen doběhl mezi obě postele, aby hned s oběma spícími muži zatřásl.
„Co je!? Co se děje?“ zeptal se za okamžik rozespale jeden z mužů.
„Proboha kdo jste!?“ vyhrkl tázavě vzápětí druhý muž.
„Přeji vám dobré předčasné ráno. Přišli jsme vás vysvobodit. Další dotazy až později. Teď se rychle vobujte a hoďte na sebe kabáty. Musíme rychle vypadnout!“ sdělil Anyz překvapeným vědcům, kteří stále nechápali co se děje. Mezitím už major Degail dotáhl do pokoje oba mrtvé vojáky, načež bedlivě střídavě hleděl na obě strany chodby.
KONEC DVACÁTÉ TŘETÍ ČÁSTI