IZOLDA

*** Izolda se potácela kamennou chodbou. Její vytřeštěné oči zíraly do noci jako dva úplňky. Utíkala. Dlouhé bledé vlasy za ní vlály podobny hejnu poděšených můr. Najednou klopýtla a tvrdě dopadla na zem. Chvíli ležela na podlaze, neschopna se zvednout. Pak se tápajícíma rukama zachytla  spáry mezi kameny a s vypětím všech sil se vytáhla zpět. Musí pryč! Pryč odtud! Co nejdál od něj! ***

 *** Otevřela oči. Všude kolem ní byla neprostupná temnota. Ležela ve své posteli a těžce oddychovala. Vedle ní ležel její milovaný, ale ona cítila tělo bez života. Bože, ten chlad z něj vystupující… Náhle ji zachvátila neskutečná hrůza.Vztyčila se na kolena a začala s ním zuřivě třást.“ Probuď se, nespi! Vzbuď se, řekni něco!“ nechtěla si to přiznat. Pak pochopila. Drásala celé jeho tělo svými nehty, bušila do něj pěstmi v přívalu zuřivé nenávisti. „ To nemůžeš, to nesmíš“ kvílí.***

*** Ležela hodiny a hodiny v tichu,zrak upřený nikam, poslouchající tlukot svého srdce. Ten tep který jí hučel v uších. Nesnesitelně. A stále slyší jen jedno srdce. Každý jeho úder odměřuje vteřiny.Pro ni však čas neexistuje.Buší jako rány do hrudi.Jen jeho srdce mlčí.Po tolika letech toho důvěrně známého rytmu najednou ztichlo.Přeje si, přeje si znovu uslyšet ten nevnímaný zvuk. Zvuk který není slyšet dokud nepřestane. Přeje si aby její srdce zmlklo. Příliš hlasitě tepe. Nemůže spát či myslet na cokoli jiného.***

*** Zpocenýma ledovýma rukama se dotýká svého rozpáleného čela. Zmítá se v horkosti ale do kostí se jí zařezává chlad, vystupující z jeho těla. Tiskne se k němu v touze po utišení rozžhavené kůže.Nepomáhá to. Sklouzává na podlahu a ta ji objímá svou studenou náručí. Oschlé rty žízní po vodě.Oči se jí horečnatě lesknou se zorničkami neklidně těkajícími.***

*** Vyděšená, jako malé zvířátko, krčí se v koutě. On ji po očku sleduje. Třeba jí odpustí. Plazí se k němu poníženě po břiše,dychtivá prominutí. On však předstírá, že ji nevidí. Jak drze ji přezírá. To ji rozčílí. „To už ti nestojím ani za to, aby sis mě všimnul. Třeba mě uhoď. SLYŠÍŠ! Vraz mi jednu!“. Jenže on tam stále leží dál, oči zavřené a s posmrtnou grimasou poloúsměvu. ,,Copak ty už mě nemáš rád?“ přejde do prosíku. ,,Jsem přeci pořád stejně krásná.“ Sundá si svou bílou košili, pošpiněnou jen zašlou krví. Její zsinalé tělo vypadá přízračně. ,,To už se ti nelíbím?“ V jejím hlase se objevuje podtón pláče. Konečně se jí zdá, že se obměkčil. Ústy a jazykem se dotýká jeho hrudi a její dotyky připomínají hada .,,Tolik tě chci lásko!“šeptá mu do ucha. Bere jeho ztuhlé ruce do svých a pokládá je na svá drobná ňadra. ,,Nevadí mi, že jsi mrtvý“Její vlasy ho zastřou závojem neutěšitelnosti ***

*** Bojí se promluvit. Má strach ze svého vlastního hlasu. Neovladatelně se chvěje.Z hrdla se jí vydral nelidský skřek přidušeného pláče. Slzy ji pálí v očích. Dusí se nářkem a kouše se do vlastních prstů, jen aby se neslyšela. Na mokrý obličej se jí lepí prameny vlasů. Má je všude-v nose, v očích, na jazyku. Skučí žalozpěvy beze slov, kterým rozumějí jen zaslíbení smrti. A smrt byla všude kolem ní.***

***,,Paní, bude si pan Tristan přát snídani do postele?“ Izolda se probrala ze své nepřítomnosti a zadívala se na služebnou. Pouze oči ji usvědčovaly z neklidně probděné noci. ,,Cože?“ Pak se podivně usmála. ,,Ne“ zavrtěla hlavou. ,,Ne“ ,,Pan Tristan spí a nepřeje si, aby ho kdokoliv budil“  Služebná sklopila hlavu ,,A co bude přát paní?“ Izolda se pozastavila.Zrak se jí zablýskl šílenstvím ,,Paní?“odvětila „Paní nechce nic“***
 
***Odpoledne strávila sama ve své oblíbené růžové zahradě.Čistá, voňavá a nedotknutelná sama podobna růži. Všechno utrpení jako by ji bylo minulo.Její  sněhobílá tvář vytesaná z mramoru nesla úsměv smíření. S bolestným potěšením trhala stonky svých kdysi tak milovaných růží holýma rukama a rozradostňovalo ji když jí jejich trny zraňovaly prsty. Stovky květů skládaly své utnuté hlavy k jejím nohám v poslední poctě k její nádheře. Když skončila, nezbyla v zahradě jediná živá květina.***
 
***Okvětní lístky rozesela okolo jeho lože, vypadalo to skoro slavnostně,jako v jejich svatební den.Pokrývaly celé jeho tělo a jejich vůně se mísila se zápachem rozkladu.Vypadal tak klidně, skoro jako by jen spal spánkem spravedlivých. A ani kaluž krve pod jeho zády nebyla vidět. Klekla si k němu a vzala jeho hlavu do svého klína. Odhrnula mu vlasy z čela a s něžně mateřským úsměvem ho políbila na čelo. Nikdo neví jak dlouho ho hladila po tváři. Rozepjala si sponu, kterou měla ve vlasech a její složitý účes se rozpadl do zlatého vodopádu. Konečně se rozhodla. Vytáhla ze záhybu svých šatů tenkou dýku a pramen po prameni si odřezávala vlasy, na kterých Tristanovi tolik záleželo. Dobrá tedy. Ať si je vezme s sebou do hrobu!***

*** Otupělost. Celé její tělo bolí zevnitř. Kosti jako by jí praskaly. Má pocit že nemůže zvednout ani ruku.Už ho ani nevnímá vedle sebe. Nic ji netrápí. Nic nechce. Jen ta tupá bolest, kdyby přestala. Člověka by nemělo nic bolet když umírá.Ale ona přece neumírá, že ne? Ani nežije. Zůstane takhle na věky. Napořád s ním. V duchu se usměje. ***

***  Po několika proležených dnech mohla hýbat už jenom očima. Prosila červy aby ji rychle sežrali. Přála si akorát přestat dýchat. Cítila nevyhnutelnost konce. On tam jen tak seděl a díval se na ni. S kůží šedivou se známkami rozkladu.V jeho pohledu nebylo nic smířlivého. Jen zloba a výčitky. ‚‚ Proč‘‘ zaznělo suše z jeho rozpadajících se úst. Neodpověděla. Jen jí z koutků vytékaly praménky slz. Chytil ji za zápěstí. „ Proč?“ zasyčel. Zakryla si tvář dlaněmi. „ Musela jsem.“ zakňučela. Popadla ho za ramena. „ Ty bys odešel. Chtěla jsem abys zůstal.“ Vztekle ji setřásl. „ Věřil jsem ti.“ Osočil ji. „ Zasloužil sis to ty hajzle. Takhle to bylo mnohem lepší. Aspoň už nemůžeš nikomu ubližovat.“ Zalykla se. „ Miluji tě. Víc než tvůj život.“ Křečovitě ho sevřela v náručí. Pak její sevření ochablo.***

*** Tristan s námahou otevřel oči. Ještě stále svíral v náručí její mrtvolu.Halucinace se mu začaly slévat dohromady. To co udělal mu přišlo už jen jako ošklivý sen. Jed účinkoval rychle…***

                                          *** KONEC ***