DAROVAT SVĚTU NOVÉ SVĚTY

"...příští film se bude jmenovat Jan z Boha : Darovat světu nové světy, verš pochází z Camoesových Lusovců..." Joao César Monteiro

DAROVAT SVĚTU NOVÉ SVĚTY


zprávy z polosvěta zastihují mne nepřipraveného
žilnaté otvory zuby pohozené na toaletních mísách
ve snech žárovka bliká
cínovým světlem
dotýkám se tapet těla
v útrobách dobře známý chlad
rozviklaná sprcha

nezměřitelné a nevypověditelné území
v očích tiká
svět byl odsouzen k cvrlikání
město dnes nehoří páří se
mastný vzduch a já necítím už ústa
paraple z kůže dotýká se zlehka
do rozbolavěných uší stéká hvězda

vím co chci říct vím
přesnými slovy říct
to nedovedu

déšť stéká po páteři
v domě vane příšerný puch
čas se špinavým krkem
s nemocným ovázaným krkem
v tento čas i dveře od výtahu smějí se
v tento čas skrývá se deprese
na vaně v houbičce růžového mýdla
zpívá trus
v tělesných emulzích na konci
světa

my kteří ctíme nadoblačná DOBRODRUŽSTVÍ
a zpověď zároveň
jsme tu jsme tady jsme teď když objevují se hlasy
svět který nelze povědět
nelze stvořit

ve tvých ústech pocítil jsem prvně
mlaskavý polibek krve
trhají se švy mozek žhne v podzemí města

my kteří přeskakovali jsme z jednoho nadoblačného dobrodružství
do druhého
až přestáli jsme vešekeré strachy
touhy chvění

představy chtěné a představy nalezené světy stvořené
DAROVAT SVĚTU NOVÉ SVĚTY
DAROVAT SVĚTU NOVÉ SVĚTY

jaká to chuť objevovat nalezené
byť podobá se to špíně za nehty
i já mohu křičet na celé světy : vidím
a vidím věru mnohé

v suti šlo spatřit ještě horké stopy
bytostí které unikly pohledu
nikdy neexistovaly

jedině pohled volá věci a představy k životu
v oku zaplane černý brizolit
zdálo se mi o budoucích dnech
kdy alespoň pro mne
nebylo nutné už hovořit
pouze být
projít tu rozvětvenou chobotnici mozku
znovu být
darovat světu nové světy
přesto není možné
přesto nemohu vyjádřit pestrou jeskyni
za kůží v prostoru

zdávaly se sny
šířilo světlo
pochopitelné pouze ve snu
teď chybí
i ty nejjednodušší body
které by podpíraly život
a činily jej plným
život zatím je jenom lstivý
páteře praskají pravím
darovat světu nové světy
chápu tuším
naše sny...

sny tekuté
sny emulzní
sny z podstaty horkovzdušné sny

mé kosti planou ze sna
vím že existují i tvé sny
přesto když hovoříš
tvému snu nerozumím
ale dnes dnes
tvá ústa vtisknou mě náústek :
kdo porozumí plně
kdo obzře dutiny těla
musel by být

dvojník?

události z nových světů čekají
aby byly narozeny pohledem
a světy aby byly narozeny
poslechem
darovat světu nové světy
hovořit

mnoho půlnocí roztrhlo se o má ústa
hovořit
jediným možným jazykem
který se ale ve dne mění
v mýdlové bubliny

báseň je těchto neuspořádaných myšlenek svědkem
byť na její hodnotu
má to pramalý vliv

ale báseň stavím
čím víc slov dává barvy
tím lépe pro ni
pro báseň
pro jedinou existenci

---