Písmák Příboj
Ponořen do příboje moře
naslouchá přelivům
zvlněných pěnových jazyků
přes šlépěje nohou se vlnících
Mobilní
životní konverze do krabičky
od mobilu
jsme mobilní
všude na příjmu
Klec
Jsem klec, kterou pouze jednou za čas dovedu otevřít, Jsem, jsme
vložit klíč, uniknout, odpoutat se zrcadlo
začít chápat vazby sugesce slunce svítí do duší
vlastní pošetilé existence, esence bytí
Jenom někdy, někde
Jenom někdy , někde
plyneme společně na bárce
na zemi k vřídlu krásy vesmírné
jenom někdy, někde
Odraz
Křišťál roztříštěný
na vodní hladině
se blyští
vpovětří vlnek
Pták
Pohlcení tím vším co nás pálí
pohlcení tím co váží
a i gram zjednotky hmoty tíží
mysl skily subjektivně visí
Něčí
Všechno se chvěje
všechno brečí
všechno má svůj čas
je toho tolik
...
Prožívání
jsi prožitý přežitý složitý
skládanka zkostek
a kdo se ptá
V podzimní tmě
Jdu tmou
sprokřehlými prsty
blátivou cestou
mezi poli
Bratrství
Kde co bylo je a není
všechno se neustále mění
všichni jsou bratři
a pak se vraždí
...
Vjem snímá šprým
kdo hlasitě tančí má i rým
oba bratři
a někdy i tři
Pod čarou
Pookřát
čas rozehřát
nastokrát
být každou jeho setinou poznat jeho řád
Jaro
Propuklo jaro,
které stále vykukuje
a zároveň se skrývá,
čeká,
Hory
Vhorizontu
horské peřeje
do sebe zaklíněné
vsiluetách odstínů barev
...
Vědomí rezonuje, odráží, nese se
molekula, buňka, pocit
spousta pocitů
véteru cloumá časem
Naděje
Naplnit dušidechem Tvýmslyšet hobýt brán do dlaní
krůpěj na stéble nekonečný cíl. .
Kámen
Kam kámen dopadne
tam díru vzemi udělá
tam kruh se vytvoří
tu posune se čas
Spojeni II
Poznenáhlu někým vpuštěna,
něčím hnána hravá průzračná
lehkost polosnění, bdění
vidění za kuropění
Květ
Tluče srdce, vzpomínky kmitají
dech se vzdává výdechu
jen ho zapomíná
aby vokamžitém nádechu
...
Hněteme těsto, hněteme koblihy
vdíži
sjejí tíží jsme si bližší
kdo rád mele snámi
Komár
Tence se dotknout,
přeletět přes údiv
komára, mouchy,
pomyslet si o údělu
Les
Les, tisíce sborů zpěv,
zahloubán všelestu
uprostřed dvoru
všech tvorů
Voda
Vlnku za vlnkou vítr přelévá
žene před sebou
slunce svou korónou
ji mocně paprsky protíná
...
Buďme ji blíž
máme ji nadosah
a přeci, jako kdybychom ji neviděli
tvář naši matky Země,
Slova
Nechat slova plynout, tak ať si hrají
ať vybarvují v kraji, ať plní nádoby,
ať odteče to, co bolí
ať chmury se vznesou
Šál
Dál je dál
máš vlastní šál
okolo krku omotaný
sám vněm zamotaný
K čemu
kam pak běží
kam pak letí všechny ty myšlenky
všechny vzpomínky
do nenávratna
Místo
Místo vohni ve stínu spící
nesálá, koketuje stišinou
vstřebává teplo
poušť opouští
Někde tam
Jen tak lehce rozeznít štětce
nad hlavami
po obloze
mraky rozprostřít po paletě
Písek
přesýpá se písek
jedno zrnko přes druhé
každý svlastním stínem
překrývá další
Okolo
Prostor pod námi, nad námi,
vedle nás
okolo hlavami točí, stačí se ho dotknout
vibruje, do nitra vtéká jako neviditelná nitka, potůček, řeka
...
Oprostit se od všeho
nechat tikat čas bez pomyšlení nad jeho mocí
věci nechat plout
tak jak jsou
Sníh
Sněhové vločky dopadly
je jich tisíce
po jedné snesly se
stichostí
Vejce
Na hniličku vejce se vaří
na půl cesty
ještě se tvoří
po lžičce stéká
Te
Bytosti živých kolemjdoucích
bzučících plazících
po rozbředlé hroudě
od pradávna vsymbióze
Kapky
Kapky padající,
kapky rozteklé
po okně pomalu klouzající
kapky slané
Snad prší
Opodál dál
zvoní déšť
padá nepadá
chce se mu jen po kapkách
První
To co je první
To je to pravé
Pochází zokamžiku
Pradávného vzniku
...
Věřím, že všechno je věčné
že jsme lučinami
ve hvězdném poli
že jsme pojítkem mezi nebytím a bytím
Doteky
Paměť vmých rukách plyne vdotycích
Dovnitř do mozkovny lebeční
Do nervů do tkání
Pokání
Světlo a tma, hra
Úsvit mizí
světlo zůstává
západ se cizí
tma dírkovaná
V nás
V bolesti blízké úzkosti
sídlí tajtrlíci
hrající se na erudici
tahají , kopou, skřípají
Stromy
Pro bolest lidskou
stromy nepřestanou růst
možná snad budou
truchlit a mít malý půst
Znamení
Odkud přichází
všechny ty závany
mimo dění
těch věcí mezi nebem a zemí
Uvnitř
Rozprostřené výhledy
rozostřené na zdi
odrazy okna vprůčelí chrámu
svatostánku
Křížení
Spočíváme na rozhraní světů
a vprůnicích tahů štětců a teček
kupením barev přes sebe
roste střed
...
Lidé jsou všeho chutí
nespočetných barev, povah, myslí, vůní,
empatií, strachu, altruismu
směřují kpomyslnému
Emoce
Pln emocí
rozpolcený do několika fází
hněvu, smíchu, uhýbání
tančím po stmívání
V moři
Imaginární vestfálské hnutí
táhne jako houf racků nad mořem
a nemůže se napít
nemůže se dotknout
Zvuky
Vyplněn prostor místnosti
prostým zvukem
proniká
do nervového systému
Pohledy
Pohledy
úhly pohledů
ze všech světových stran doléhají
pohledy poštou,
...
Je ohlušující ten křik a pláč.
decimující, skličující
do němoty deroucí
srdce rvoucí zaklínaní
Hudba
Vlasy se zježují
hlasy se roztírají
hudba pěje
vpeřeji soustavných letokruhů
Zákoutí
Oblé jsou zákoutí
neprodyšný je rozepsaný list
skládá sliby
není si jist
Pro ni
Jsi všude a nikde
sprvním adventem tě odvál čas
psí vytí se line
odevšad
...
Uvědomování si věcí vběhu
vjemů vhledu
vneustálém sledu
událostí
...
čas pohlcuje nás
minulost to teď
co prožívá
vbublinkách pivní podzim
Poselnosti
husí kůže naskočí
krev se rozproudí
jiskra přeskočí
kočí bičem žene
Jablka
Poslední dědečkovy jablka jím
už není jabloň ani dědeček
jen plné chuti vzpomínek
na duši hladí
V nepořádku
Tam kde něco počíná
zhasne noc
aby mohla
rozkvést vplod
Smír
Hrany mince
zvoní více
dopadnou-li na dlaždice
tam si, kde si
Listy
Spojení listů reality
sjejím odrazem
vhladině pojí se pouty
okamžiku jediné touhy
Kapky
Kapky vody noří se do bazénu
plynou zvlnou ke břehům
div nepřetéká,
voda proniká půdou
...
Jen zvuky deště
provádí mysl kraji
vlastní intonace
sjejími takty
Usnula
Usnula
dal jsem jí napít
ulehl vedle ní
dal jsem ji pejska
Pouze
Pouze někdy můžeme
vlastnit něco, co je
neochvějně rozprostřeno
kolem,
...
. tvé pocity
kdejaké dveře otevřené
kdejaký pláč
pohne zvukem
...
Rezonující mořský příliv vln s bílými křídly příboje
lechtá, šimrá, krášlí své poddané
bouří, obrušuje,
útesy vypjaté
Nacházení
Mysli, co si myslíš.
Tělo, co cítíš.
Srdce které biješ
jsi poutníkem
Nové
Za příbojem vln
dětský pláč je skryt
pln něhy a soucitu
prochází vlnami
Oslava
Naslouchat celku vzátiší
být neviděn
a přec jeho součástí
je hrou
Potom
Jaké bude to, co existuje vnás teď.
potom
prostranství kolodějů mizí
vzrcadlech múzy
Kroky
Kroky Tvé míří knám
neznámo odkud vycházejí
zpreludia psyché
karmy
Tajnosti
Tajné
odváté do noci
bázlivě blouzní
všepotu neustávajícího
Poblíž
Blíží se knám
konec světa jenž je nepoznán
vneustálých obměnách
pohlíží do útrob
V louži
Na hladině větve slistím se pohupují
to podzim větve zašmodrchal do pletence
a nechal je snést
svými nenechavými prstíky touhy hladit vše bezbřeze
Světlo
Všechno světlo pochází ze slunce
všechno to slunce přebývá vnás
jsme jeho odrazem putujícím za láskou.
Od dělení
Odstupuje od obrazu svého
a nastupuje cestu
vnitřního klidu
co prostoupí každý nerv vtěle
Necitelné
Necitelné
uskakuje před příčinami
a rozprostírá se všude tam
kde není viditelné lásky
Kmeti
Bytosti vledovém skupenství vody
se vynořují
vzrostlé zpřelivů mrznoucí strouhy
vúkazu spojeném spředstavivostí
Od nuly
Pocházíme zjednoho
právoplatného čísla nula
které se chybou vtřesku
vmlhovině rozdvojila
Oko
Oko uvnitř ledových květů
bublá pod povrchem
a vnitru na tenké krustě ledu
zpoza stínu vykukuje jeho druhá tvář
Otázky a odpovědi
V útrobách hledám otázky
v útrobách hledám k nim podklady
splašený kůň mezi lesy
o zem v klusu víří listy
Večer
V poklidu
v tikotu času
nalézám klid
za noci měsíce schovaného
...
Z povzdálí ze tmy mě potichu sleduje
a dívá se
na auru substance
vyhlíží posly
Rozmluva
Skrze nás poznává sebe
a my jeho
rozlehlého uvnitř mikročástic těla
jak tepe ve spánku kovadlinou
Na povrchu
Stíny tuží tuší
mělčiny
na hřbetu ruky
vúžlabí kůže
Otěže
Na bedrech otěže štěstí
si hoví
a místo radosti a pocitu sounáležitosti
vneklidu těžce nalézá naplnění
Hlasy
preludium vět hnaných bezhlavě do éteru
proudí vkřivkách emocí
do hlubin labyrintů
duší
Pršiplášť
ustlaný pršiplášť
mokrý na posteli leží
do peřin kapky zalézají
vítr zvenku přines vůni květů, zmoklých lístků
Shluky
Shluky časových peripetií
stávání se člověkem
malují prvotiny
které se překrývají
Beruška
Černá beruška sčervenými puntíky
po pokoji zmateně poletuje
naráží do objímky od lampy rozsvícené
bez újmy na krovce
Bylo nebylo
Bylo nebylo
a vtom bytí nebytí
žijeme a jsme
skutečnou hmotou tělem motykou krumpáčem
Narcisy
Procházíme se kraji různých jmen a protipólů
jsme blízcí lodivodům
na širém poli
slopatou a rýčem
Obrazy
Znáhodně propletených větví
upadnutých do vody roste
nevelký kříž
královny ledu
Za noci
Pod měsícem
mraky plují
siluety jejich stínů
v konturách
Obrazce
Prosvítání vizí
s minulostí vpřítomném
mžiku budoucnosti
pošilhává okem
Zpráva
Posílám ti zprávu
už po několikáté
a ještě ani jediná nenašla
si cestu ktobě
Touha III
Touha múzou daná
plane dnem i nocí
rozcuchaná
všemi směry
Van
Hlomozí vítr
mezi hřebeny střech
škvírami do útrob půd
proniká
...
Za horou
tajemství se skrývá
kotouč slunce
vrhá světlo
Vítr ve vlasech
Ve vlasech vítr nabírá sílu
v mysli co si myslí
že svobodná je
má touhu
Souznění
Souznění soukolí
pod klenbou nad věžemi
výšin utržených jabloní
zhvězd a temnoty
Sekundární
Chodily my jsme po skle
rozlité imprese
ačásti našich buněk
brodily se v asfaltu
...
Tajemství ukryté vhlubinách
spojení
vkaždém okamžiku
vrhá světlo
Na stráni
Na stráni hlas
vmihotavém mžení
rozechvívá
spektrální
Vyšumění
Šumí prostor
vekterém se nalézám
věci se na svých místech nacházejí
a zas o jeden krok dál
...
Echo zvuků linoucí se
zprenatálního dění
vplodovém moři
k rozednění se chvěje
Bytosti
Neviditelné bytosti
kolem nás se proplétají
hmotné schránky
podoby našich tváří,
Jednou tak ...
Za zavřenými kukadly
šedavé odstíny siluet tančí
vjednom celku
vnákresech rozkreslených skic hudby
-----
Přichází měsíc odemknout vrata
vpoklidu nad svícemi
hledá klidu
za tlukotu různých ozembuchů
Do kokrhání
Na vlnách příštího okamžení
přichází spánek
tichý, bouřlivý a němý
krouživými pohyby
Na vlnách
odezíráš vmíru taje své
na pomněnkové kytici
mnoho květů
vůně znich prýští
Poblíž
Něco jako sen
vzlétá nad koruny stromů
zachyceno křídly ptáků nese se
do šíře i do dáli
Chlapíci
Chlapík vyšpulený sbřichem vpřed
motá se ulicí
polonahý
se svetrem přes ramena
Kopretiny
točí se vkůře stromu
vzemi dlaněmi
krouží do oblouku
čerpá hmotu
...
těžiště směrů se mění
od svého času
převážného Já
měním se vdva
Pro zrnko
Vlastním dechem
ve hvězdném schématu
vybarvujeme
bubliny beze vzduchu
Po krůčcích
mezi nádechy a výdechy
doby
času rozpoznávání
hrají barvami
Bylo by by nebylo
Kdyby bylo
a nebylo to co zdálo se být
naopak
tak bych tu nestál
Tady
Vběhu
lipovou alejí
dubovým hájem
spravedlnosti vsmrti ukryté
Ve víru
Ve víru osudu vzlétat si a číst
měnit se v toku
nevyhnutelných chyb
zrodu okamžiků
Při rozbřesku
Za raného svítání
spatřují hvězdy
odpuštění
v křiklavých barvách
Pomíjení
Roní sníh nad mořem
uzlíky bílé
vledovce mráz
je překreslil
O kapce
Nové
pomalu přichází
schované vzávoji
s chvílí zázraku
Spojení
Tam do těch míst času
kde už jsme byli
nelze se navrátit
spojením
Sněhová
Sníh lehce
unášen větrem
tichem letí
brázdí sféry
Pavučina těla
Tance
spojnice svnějším i vnitřním
stavem duše
vpohybech
Mezi světy
Dívá se dovnitř i ven
mysl
vřečišti meandrů tancuje
krotká i divoká
Ve snu vítá
Voní jabloní
ovinuta mechem ulehá
do noci
s perleťovým náhrdelníkem
Řeka
Duše se zrcadlí
v skrytých obrazech
mělčin řek
odrazech tekoucích světů
Zápalka
Hledám v kapsách poslední sirku
kterou chci si zapálit
a vykouzlit kouzelné obláčky
prstence
Lesní
Pod pokličku překypujícího lektvaru bytí, vzdouvají se stébla v trávě za zvuků tamtamů bojůvek zvěře o přežití pod kopyty dusot srnčí zem rozechvívá za zpěvu ptačí Osudové přelévá vítr v jazyku listí harmonii.
S bárkou na širém moři
Akordy ducha povstávají nenápadně a potichu
zpoza rohu do rozměrů cyklónů
zrnek písku
vmoři šumů
Bezesná
Šustí prsty ve vlasech křehce nehty kůži odírají hudba z uschlých zrnek lupínků padá do peřin ticha polonahá myšlenka ve spánku šustí vyzutá z bot letí snem
nedutá s rorýsem všemi zákoutími dalekých cest.
...
Je při mě
a kouká se měsíčním třpytem
dovnitř
koule zoblaků kouře
Srdce
Se srdcem jiného mrtvého či živého v hrudi žil v náhodné chvíli v náhodném okamžiku spojily vlasce bytí příběhy a ani jedenuž nezůstal sám.
Dvacet jedna gramů
Země sváhou pobledlého těla
pohupuje
dvacet jedna gramů
na širém moři duše
Poutník
Zastavili čas
a nehybně pozorovali
pouť slunce
jak vsytém jasu
Slunce a stíny
Položená větev svitu na týl zvlněná hladí v proutění do kůží
reliéfy náznaků
v podobenstvích mysli a těla.
Pouští
Na zádech břemeno,
které se vlní
vzpomínky na léto
mnoha vůní
Tárá
Povstala ze slzy Avalókitéšvary
jako avatár na Zemi vyslaný
bez pout a otěží
duším volnost přináší
Krasohled
moře slunce
polévá kraj
žluté hoře
proniká přes víčka do sítnice
Šplouchání
Oblina potoku
vodou rozmělňována
šimrá vuchu
nechává unášet
a tak jsme ...
Chodí tu jiní lidé než jsem já s čepicí na hlavě na jaře jsme každý jiný chodíme okolo středů na lanku v kotvišti v chtění do výšin dovnitř a ven vně odejít do světa ke světlu kde čmouha na okuláru je nestálá na lanku v kotvišti sedí lidé točí se s hvězdami na cestě uvnitř neposedného šoupání nohou.
Opary těla
Odrážíse od všech mnohobuněčných komnat života
opar
doteků na kůži stékajících krůpějí po křivolakých bedrech břemen zdí, až . za brzkého rána, za svítání se sluncem noří údy
své duše do slané mořské vody k očištění těla.
koule - bludičky světlušky jiskry ohýnky ohňostroje
bludičky světlušky jiskry ohýnky ohňostroje to všechno nás tak krásně šálí a pozoruje . bloudíme sny se světluškou kolem ohně s šepotem navzájem malujeme do tmy obrazce štěstí s mnohými světly k hvězdám blíže
a však právě pouze za všemi stíny z milióntiny poznáváme že jsme pouze loutky v tom Veledíle
v díle položeném
vedle nás
Pavučiny
Lesknoucí se pavučina
vjehličíborovice
ve větru chvěje se
nitkami vplétán
Proměny
Proměňujeme se
vjarních přívalech tepla
vslunečním svitu
nesčetných vůní
Iluze
Okolo chodí iluze nesmělá šlápota v sádře zvrásněná eroze čeká v dešti na ni až zpoza rohu vykoukne dračí hlava holubicea rozsype se.
Čaroděj u stroje
Čaroděj u strojepaprsky do všech stran brázdí jehlami svůj hlas. Zrakem v obsahumapuje prostory,usnul jedinkrátvržený do mořezpěv příbojehlídal prostoje. Čaroděj u strojechodí po špičkáchvěci se míjejílidem na vahách.
Hra
Hra konců a počátků
vneuzavřeném kruhumnožství
nekonečna
bytuje prostorem
Jarní
Potok šplouchá opodál
voda ještě po lukách
rozteklá
schovaný vkrajině
V těle
Vtěle řečí
bezhlesně
malovat zrcadlo obrazu vhlavě své
na papír
Strom
Jak vzemi tak i na nebi
stromy života slidmi si povídají
Jak vzemi tak i na nebi
naše těla
Beze strachu zvuků nad městem
Zahřměl nad městem hlas
letící znížin do výšin
letící zvnitřních
pouličních dvorů
Klíčky
Klíčky do dveří zapadly
a za nimi otevřely
se netušené obzory
krok přes práh
Rozmluva
Můžu to být já, můžeš to být ty, kdo sepoprvé nebo naposled zeptá na duši dvojníka „dvojí řečí, hořké chuti“ a pak beze slov duha zalije spojnici mezi oběma.
Dveře
Přišla, zaklepala, ale nevešla,zůstala stát před prahem, jakoby, jakoby chtěla se tiše formovat do slova, do zvuku jež se nedá zpřetrhat,
vyrůstala ze zrna živou vodou i duchem zalévána stála tam a čekala, až bude moci odejít. .
Místa
Známe místo a čas, kde se nachází náš prostorový vjem. Či prostor v němž se zříkáme proseb je tak vzdálený, že až k nám nedohlédne paprskem nezasvítí jeho stín klapot hodin po každé ten stejný čas, rozměr snad. Mezi dvěma mezopauzami pohybu ručiček po oběžné dráze se klikatí její hlavní řád v nutkavé touze zůstat stát, aspoň na chvíli nezaznít proklouznout do schránky křehké s láskou lehce proplést se větvovím křehkých těl. Slunce dávno protnulo dráhu horizontu a v hlavě fialový záblesk, až do rána se rozpádá.
Gejzíry
Chodíme po ulicích
vdoutnajících neuspořádaných srdcích lidí
vidíme zárodky bouří na slunci
plamenných erupcí
Pramínky
Zazněl pláč vycházející z úst dětí moře bdění zněl, zní v narození božstvy Šivy v mlází chvění. akord činelů zvoucí do stráně kopretin běhat bosí chvěje se duní v bytí duše perly
z lásky srdce nesvobody… . .
Smuteční
tvář smutku
křivkami vrásek
na lících
táhne nerušenou linku
Procházení
Zapadali sněhem
vpříbytku srdce
neslyšeli vnější svět
uschovaní uvnitř
Bez nároků ...
Proč stromy mlčí.
Proč vdechuji kouř.
Který nenapoví,
proč mám pocit, že neslyším nic.
Šepoty
Šepoty vycházející
ze siluet poletujícího
listí
malují v mlhách
Plynem
Jako kapka leží měsíční svit na předloktí mysli
rozpouští v tichu bolest vědomí sebe v nevědomí…
odtéká řekou
Pukliny
Posouvá se čas
rychleji naskoč
hopla přes
vlastní strach
O něze
O něze ukryté za zdmi večeravypráví si . těly, srdcidušíblaženě tušísluší jimnetopýří uši.
Světy
Procházím se světy vlastního bytí sním si je
vzývámaby povstaly z mrtvých protiklady nespočetna různých lidí na jednom vlásku na jedné niti
svobodných sním si je a nechávám si zdát.
Verzatilka
Verzatilka vrže v sevření, tuha rozpadá se na kousky a drolí vryty jsou pohyby bezmezně do listiny ukončené křivky spojnice mezi stvoly inkoustvové linky žití s poslední kaňkou možnosti volby vrženou vrhcáby do bílé světničky hoří.
Teleport
Zavíráš za sebou dveřemnohých okamžikůmžiků přílivů energiítančících kořenův hlavě venku na chodníku.
Zavíráš za sebou dveře
už nevidět ,co nesčetněkrát ztišilotep tvoji dušekřoviny v chvojí,
nesčetněkrát stejnými dveřmi projíta znovu se nebát radosti.
Starci
K pousmání častují své příkré svahy shrbení starci pod břemeny své tiché a zapomenuté slávy.
Iluzorní
Utopil se měsíc a chtěl ho uchopit ještě před tím než poklesl za zlom noci do dlaní a jako bárku nést lunu po moři bez soumraku v nekončícím svítání
génia loci.
Vln se chytíš
Má sílu a moc nehlučně prolnout se tmou Luna na cestě za moře v noci noří se v barevné prohlubně topí se a vzpíná v lesku písku v záhybech vln láká zraky k nedohlednu … nahá těla nořív slané slzy obří hvězdice maje v modrém oku vlny bytí
vlnobití vln se chytíš.
Vlnící se doteky
Nic než jen příboj k uším doléhá pohrává si se zrnky
nespočetna
nahoru dolů o kousek níž o kousek dál s oblázky jako oblaky přede v přítmí naoranžovělý šál nahoru dolů nic než šum oči přivírá uprostřed mořese podmaňuje snům. .
Tečky
Šivovy meče a lingamy paralelami se prolínají chvílemi mizí a pak se stíny opět hlavy vztyčí
Na prahu kol bubliny do spirály v nekonečné množině menšího nic unikají.
A tak
Vysvitlo slunce ze záňadří květuzalité medovým svitem putuje včelstvu do pláství tají se pro krásu skrytou v kameni loudá se krajinou mraky po nebi plynou v obrazcích neskutečné mozaiky vnitřního plémě v paprscícha zapadají bezhlavě do sebestřednosti sobě si vlastní polupávají stáčí zjevují se a mizí až se rozplynou.
Klávesnice na míru
rozsýpala se mi klávesnice a já chtěl na ni hrát aKORDY TĚLA pod kůži světla pohyby po písmencích vedou prstoklad nechtěně bez významu vyzvánějí nechtějí se vymazat.
Spárovka
rozpustit křídla a v návěji vést se do ticha výkřiky šelem deroucí se z člověka nástupní stanice trasy Cé nachází se bezpečně v zóně Ef bez publika rozpustit křídla a bít se jako lev s hmyzím člověčím uvnitř hoří doutnáhledá klid sám sobě sebou bez křídel společnicí.
Zahleděna
Roztančen rozjařen na hladině pobývá zlomek preludia dechu vánku bez jména jak kovadlinkou tepe do křehkých opomenutých dětských kocábek jara.
Za mostem
V prodloužené trajektorii slunce paprsky rozsvěcuje stromy na pozadí rozfoukané černě s odstíny na rašící pupeny se vrhá homogenní příliv hřejivých vln znovuobjevení na ploše pozadí bující scenérie vtírá se kvílením bouře úderů hlubokých tamtamů tenat bez slunce
Míle
mysl tančípo talíři krajkové nocihřejivým vánkempohrává si s krajinou
stele pod stromspánku listí
okvětní kvítky lotosu
doteková fluktuacezavinuté tmydo nebesbrokátové dekyz Váránasí
Malíři
Malíři krajů ulpívající v obrazech zmaru zahleděni neustále v nedotknutelnou dál štětcem nacházejí vlastní odvrácenou tvář barvami duhy peřím páva štětcem křižují oblohu ve vidění hoře bolest roztírají pod listem uschovaného krásna
světu na plátna.
Rozjařená
k vůním k nesčetnému spektru barev obléká svetr bílými poupaty
stromořadí .
Vábení
Lepené mozaiky životů kované celkem
hledí ze zakořeněných ohnišť domů do mnohých směrů četných výkřiků kousků něhy k ohrádkám pokladnice ve svém středu za bílým oblakem koulí se zrcadélka v protivětru k hmotě těla bez otěží. .
Naladění
Tam kde nevidět, pohlcen jemnou mocí uslyšet obzor se rozšiřuje do bez prostorové tíže beze strachu aroma lehčí než vlastní dech z otazníků obláčky znenadání jako by nebyly spatřily svět v lomcujícím šumu větru přede vítr melodii tklivou s odlivem v kratičkém intermezzu v lůně naladění zdá se, že toužízpět.
Napospas
Potok času kolébá se na dvou bárkách černobílých stran vtělených v zápor a klad na miskách vah vytváří se
zániku napospas. Většímu blíž vzdálenému dál protéká.
Ozvěny
Podivné bytosti prochází se mezi mnou a mým já v poblikávajících v nepravidelných intervalech pohupující se pospolitosti impulzů života nachází ozvěny se zhmotňovat na hrázi přetékající mysli v komnatách viděného slyšení minulost k zítřku přichází.
Chvilinka něhy
Trocha něhy proklouzne mezi prsty přeskočí jiskra pod kabátec, pod kůži kantiléna květ rozevře rozechvěje, zamrazí naježí chloupky na těle rozmočí rty na čele souhvězdí hřejivým polibkem zrcadla touhy.
...jedna čárka bílá tečka...
v každém nese se znak nekonečna. jedna čárka bílá tečka na bílém podnose složená z kvarků netečných bytůstek po tečně pronikáaeonemkaňká sluneční erupci do taktu jedna čárka bílá tečka světlo nese
neustává.
O listí
Tváře v listí ve stopách schované vykukují z kaluží
hnědé a zvrásněné Z BÁZLIVÉHO TICHA k jitru VOLAJÍ
MRAVENČENÍM
CVRKOTEM NOŽEK na kovadlinku hrá prokřehlá předehra záchvěvu sakrálního světa.
O koncích světů
Mysleli si, že konec světa je na druhé straně moře mysleli si, že svět je placka a ono nakonec šišaté granátové jablko je.
Kočičí III
Sedím a ta Čočka kočičí neustále pokouší se důstojně s ocasem manévrujícím okolo mého nosu ulehnout na klávesnici a zakódovanou řečí touží navázat kontakt s mimolidmi ale já ji nenechám stejně bychom tomu prd rozuměli sedí a kouká na prstoklad a trpělivě čeká až toho nechám a za mě to podivuhodným jazykem dopíše. kočkou být, kouknu se ti do očí vrním si prostorem tvým. neviditelné stopy kočky v našich srdcích zůstávají snem.
V samotě
Přichází jen takna návštěvuz neznatelných mimikdo oblouku vyvěrájako gongcinknutípohybem hůlky předcházel zkratv mozkově lebečníbezobratlý pávbarvami proměnil hlas z cintorínna chorál. nahlíželv samotě s vrzáním okenicrozjímal.
Setkávání
Potkali se a neřekli si ne. ani to ano nezdálo se být příliš zřetelné na to aby dalo se říct že bude věčné. očima barevnými klíckami v touze po procitnutí ze samoty pronikaly svými rozechvělými nitry minulostmi a zkoušeli se v dálavách vynalézt.
hledali zkratky vlastní vzájemnosti s duchem nekonečné všeprostupujícílásky.
J...
J. beduíni běžící po poušti rozžhaveného písku j. z dopadajícího prachu mnohých neviditelných cest modlitbou v neuvěřeného věříme v Já
sevřeného pevně v pěsti pobublávajíce
vblahodárný kvas.
V průčelí
V průčelí mihotavýchstínůkladou se vzájemně v nahotě do náručízapomenutía protékají mořiobrostlého kvítímechemseverních krajin,jako kdyby to nemělomít konce. čas po stalaktitech vtéká do jamekbočníchhledajíce šeptajíc skulinku na pozdrav .
Bubliny III
Šlépěje bublin z hlubiny bílé stojí při nás okolo nás vystupují z nás a my na jejich stínech od rána do večera v barevných kójích jako iluzorní hráči chvějeme se v živé hmotě letíme v mýdlových bublinách abychom očistili zapadlé ráje.
Nad opuštěným domem
Tam v dáli nad opuštěným domem shluk esencí páry bílé tvoří předobraz vměstnané chvíle do toho co už je jak uvnitř tak i daleko na plátno promítáno osvojení si sebe ve spojení identity nebeských sfér .
Chvílemi... štěstí
Při povětrných náchylnostech uchyluji se k dešti a do kapes uschovávám kapky jednotlivostí čeřící kaluže v přítmí lampy čekám na proměny kroužků těl za ozvěny až vpletou se vedlejším vchodemždibkypomíjivého štěstí. .
Protékám
Jsem pouze průtokovým
ohřívačem času
coobčas
zahřeje se.
A tak to chodí...
Ťukám do kláves vlastní subjektivní svět a říkám si třeba tomu bude někdo rozumět. (ono někdy sám s tím mám problém, protože otvírání není zavírání. , to si tedy nezávidím) a ono nechci se ohlížet. vím, že každý je jiný, ale že by až tak.
Ani pavouk ani had
Všechny ty signályz cizokrajných sférze starých Babylónských zdí matením jazyků promlouvají vkrádají se do myslí občas jako had vlní se uzavřenými komůrkami a jenom párkrát za čas polehounku za syčí sss. kovadlinkou mezi spánky pst občas jako pavouk uschovává v sítích bílé nedotknuté ostrovy prostupujících center našich Já jednou blíž, jednou dál jsme si. nádí s dévy chtějí se sbližovat nám v momentech kdy mysl není pavouk ani had.
Údolí
Skrytá údolí v kouřových signálech prokřehlých domů dávných toků sestupují níž vyschlými koryty vtékají spárami z úžlabin rozlévají se do rovin mokřadů delt toky hřebeny v údolí češou načechrávají je
krásní nachází středozem.
Není nikdy mnoho času
Modlitba pro děti co pláčou mořské perly pro nic, za nic "zastavme krupobití"jejich oči prvních kroků z dávného minula blankytnou modří ostrým vhledem křižují naši duši a chtějí nám prstíčkem křehkou dlaní ukázat vše to co jsme zapomněli a ony brzy taky zapomenou.
Tak veselé ...
Jezerní tanec na břiše planety tančí mračny na kůži vločkamislzy sváteční.
Od páry k vločce a naopak
vločka za vločkou v tóninách kyvadlového pohybu ulehá v obrazcích nazvrásněnou zem soužena touhou sblížit sesluncem
dotknout se matičky v přeměně skupenství a natažených paží po kterých chtěla vyletět umírá voda k jádru nepřetržitě sněží omývánaši pleť
Skica
Dvě nekonečna místo kravaty motýlek na krku vjem dvou výpustek dvou srdcí ve vypouklém zrcadle očí na stopce ostřena mlhavě k stopám bez konce hvězdy a měsíce s kořeny vznáší se na hrudi odrazů nezapřičiněného nebe.
Díky Martinovi
Podprahové řetězce zamrzly v kolejišti sněhobílých marťanů při měsíčku na Martina v celé šíři vzpomínek stařešinů taje občas kráčí tiše občas v meluzíně vítr bičuje obyčeje zázraku na zápraží Rusalka s dračí hlavou s tyrkysem v třetím oku v záři plamene bílého štěstí sněží do našich rukou .
Pařezy
Mechem pošimraná lehkost bytí ve vjemu mechu v porostu zelenavém na pařezu stojí rozvažuje se poblíž vilám na doslech v srdci avanturín víří dech polechtán leskem kapek váží v jasnosti kabátce kámen z pramenišť kořenů vyvěrá ve vztlaku zemitých mužíků s vílami do tance oblázky valí se mysli pod pražce.
Napotřetí a dost
Pohlednice mnohých stěn oltářů vlastních zapomenutých křivd v mozkovně lebeční vítr nafoukává pod polštář odkud strašák nenechá spát nezapomíná tvůj roztrhaný šat množství ukradených očí které byly podvedeny lží za nic se neschováš nikam neutečeš jako bumerang setne hlavu ve chvíli kdy to nečekáš vždy sám můžeš setřít stopy odejmutím vlastních okoralých kousků srdce darovaných andělovi.
Bílému slunci
Mačeta tenkým břitem sněhu přišívá kabátec s knoflíky nepatrných sluncí a odrazem bílé plete copánky slunci co paprsky rozpustí.
Kružnicemi těla
Pro ten nezapomenutelný okamžik začneme vídat auru spletence svalů v průhledném zrcadle na každém rohu ne jako sebe ne jako tělo emanace orlích křídel let blízko všemu napříč kružnicemi uchopitelného vřídla těla jako pomeranč vrženého za letu křídla rozpíná pro okamžik těla.
O životě jako o snu
Kráčejí za sluncem aniž by to věděli otevírají pupeny pohlazeni světlem pohledů a věcí se dějí energie kopulují se světy s gravitační tenzí neznáme temnoty přitažlivý zprůhledňuje se a tam a někde jinde skálopevně se nitrem rozpíjí soukolí za víčky mihotavých snů blízko slunce i noci.
Splavy
Stáli tiše a hledali se skrze těla v propastích světla v temnotách zdí tančili se stíny hledali se doteky hrází přetékali druhému do náručí splavy uchopených kousků tebe v prázdné místnosti tvého dechu nalezli sepro šepoty.
Podobnosti
Podobnosti podivné díváte se nehybně a jááá na okrajích trychtýře společné vibrace spojenectví vojsk a já malý mraveneček pokulhávám čí ty si. podvodníkem na drátech vedení pulzujících pospolu pro ten nekončící běh.
Sblížení
Když vnímání vlastní sebestřednosti odchází nachází se šňůra pupeční ve fázi dvou nekonečen nahlížející bytosti jdouce blíž či dál vedle sebe v srdci jadérka jablka zpodobňují bytosti zvířecí lidské bytostně srostlé s vlastní představou srdcích nekonečna duhy přetaví a rozhlíží se.
Moře
Nalézáš na samém okraji ticho vrnící schoulené v klubíčko leskem na víčko tajně šeptává
o tichu klubka vějířem světelnosti vlastního ducha do dálavy nocí světla číší rozlévají modř až na samotné hranici moře
požehnaného ticha.
Posposloupnosti
Tvořen čas v posloupnosti dějové ve víru uzavřený koloběh mířící z kola ven obsahem fyzicky přítomen nezná niť kudy Jsem je
onen Já patřičně zplozen z útrob okvětní plátek lotosu
milióntina nitra
impresária.
Doteky
Doteky otiskly v zanícených ranách modré stopy touhy po nebesích a rozvětvili z beránčích oblázků náhrdelník do pavučin pro rány boží slabé na duši leskem perleti vstupoval dovnitř čirý smích.
Po a před zatměním
Necháváš stát na hlavě svět obrácený vůči vně dovnitř vnitřnosti kupí se v hromadách skoupeného hnoje setba pro zítřek kterého se nenaději vyhlížím z okna jako klec vyhlížím z klece mimo okno prázdno pro zítřek neznám šířek nechci znát utonout vzkřísit se z hladiny mlh zatmění
Psí oči
Vdechuješ život ze samotného zřetele odkudsi zdaleka a na trampolíně oblaka srsti zvířecí
rzi reziví v minulosti připínáš špendlíček do zdi alfa beta gama svíce utíkáš neutečeš pohltí tě psí oči.
Za stolem
Čas zúžil prostor do čtyř stěn a hlaholil jazyky ukrytých v kouřových oblacích za stolem mátožný bezpočet lidských siluet bublajícího lektvaru sesbíraných schránek pocitů tloukl do dveří do oken vystoupit ze sebe ven.
Planina
Na pláni stáli a pozorovali v dáli vlnící se stroboskopy vlastních myslí vyzpívávali z hrdel duši oblaky vázali pestrobarevné kvítí svých prvorozených matek okolo ohně tančících a vhazovali je do bublajícího kotle zpět v začátek stáli v ohni uprostřed spalováni krajinou minulosti vzrůstal vhled poztrácet a být se všemi teď na dotek.
Ukryti
Šeptají v útrobách vrabčáci létaví od kraje ke kraji našeptávají vnitřnímu rozpoložení od kraje ke kraji hanbatí sedíme za zády krajina v níž se skrýváme od kraje pod námi ke kraji nad námi vnímáme že jsme ukryti.
A tak ...
K moci zarputilé iluze vstoupil jas odňat od démonů které srotily hráz přes kterou překročit přeskočit nešlo snáz než pomyslnou smrtí jí podkopat zemřít v okamžiku s duší na jazyku vykřičet svůj hnilobný prach prasklé skořápky odňatých do kapek v kapesníku
roztrhat světlo kolotoče života přivítat.
Nadotek
Na pláni stáli a pozorovali v dáli vlnící se stroboskopy našich myslí vyzpívávali z hrdel duši oblaky vázali pestrobarevné kvítí svých matek okolo ohně tančících mísící stíny siluet
v žáru plodnosti vhazovali do bublajícího kotle zpět stáli v ohni uprostřed spalováni
vzrůstal vhled krajinu minulosti poztrácet a být se všemi teď nadotek.
Říkali
Říkali, že smrt může tančit a přihlíželi k ní jemně zpovzdálí vlastních hodin tikot bouřil hladiny šikmil sráz tekoucí v němosti zvuků bubnů na dosah tančila okolo v lehkých šatečkách v průsvitných obrysech obyčejů ztrácela saze říkali a zpěv neutichal.
Na hřebeni
Přehnal se mrak nad hlavou stínem zamával mi, jak drak s otevřeným chřtánem tmu chtěl polykat dotýkali jsme se a taky smál se když objímal celé nebe a já ruku ani nenatáhl přes to temné sémě co vypadalo že mě zaplaví až na dno bláhové úzkosti a ráno širá modř na hřebeni rozjasnila sleposti.
Tři okraje
Tři okraje jedna hráz čas spojil a oddělil to co námi protéká sférami vnitřních záchvěvů přes rozvlněný okraj dechu vlasů
akáši.
S pozdravem
Čerň se táhne přelévá po kraji stoupá do výšin kapkami splavuje zemi do tišin. Na okrajích slunce proniká mezi mraky stojícího v poli tančící obdařuje stíny prolínajících se hvězd. Paprsky v kuželu dopadají do příbytků otevřených světlu rozevřených náručí s pozdravem.
Břehy
Za větrnou řekou nachází se vlající plavá hříva oře všudykopytníka slyšící i vidící hlasy okolo jdoucích. Poblíž řeky křičí děti narozených za sna rozhněvané říční pěny v ohybech tříští se a svádí stěny vláken rozvlněné krůpějemi. Stěny i břehy k překročení nenarozené počaté v rozjímání vlají v záři dotčené šlépějemi vyčkávají.
Let
Na dvoře poletovaly mušky s květy lípy se zapletly do osidel pavučiny a vítr je odnášel na jejich polo širé ostrovy bující vůní vláhy po ztichlé bouři zárodky v hlíně počaty kořeny rozvětveny do hlubiny „nevyrveš silou ani mocí“ svobodou v letu odejmeš start i cíl.
Na koncích
Na koncích, kde to nečekáš nachází se zlatá perla uprostřed mezi nimi nitěmi spojená visí v prostoře na konci i na začátku a bloumá ztracena v jasu kolébkou uhoupaná.
Pohádka „O“
Tož fakt nevím, jak to je.
Zahleděli se pečlivě
zvlášť do sebe
a byli tak krásní
Dopis
Píšeš dopis o snu loudící k výstupu na povrch
čekáš výšinu
vzhlíží z dómu k Bajkalu do útrob propastí tajů nehmatatelného povrchu hermetického prázdna za obzorem horizont
Blíž
V mracích
se skrytým kouřovým
odrazem sebe
schovávám a vyvracím
Bubliny II
Poslouchat kapky a nic
víc
bublinky v jezeře se rozestupují kříží do ztracena mizí s námi v běhu světa
značí střed.
Slabiky
Kvete dlouze a bíle zpívá šeptajíce do ucha húm na rozechvělé vlnce jazyka z ošatek lotosových květů okvětí se rozlétá do všech koutů blízkého křepčícího světa za okraj tělo - duch protékající čistá hmota srdce absurdnem.
Okamžitá
Okamžitá než to zapomeneme Jsme po stranách volní od jihu na sever kroky se vznášejí stojíme
Niterná
V oblacích kouře sopečného průduchu ven na svobodu bloudí zahaleni v éteru trnitého ega ve výdechu přešlapují nad strunami toho co pojí při nádechu tekoucí vroucí hmoty bytí dookola.
Do uší
Zvuky odjinud zpovzdálí přicházejí chvějí se v rezonanci vůní rozkvetlé květeny omámené zápolení se zrodem přicházejí v bubíncích tlukot vlastních snění klenuté štěrbiny v průčelí průtoků zapomnění pospolu levitují v tom co se mění.
..
chce vytrysknout a pozřít sebe na večeři o jednoho jablka zavěšen v dechu svém rovná oblázky z mozaiky v obrazce
z písku mandaly
v průhledy oken otevřených dvorů blíž na dosah kamkoliv na podnět nitra. Teď.
V hradebním bludišti
V návlecích kloužeme se obklopeni klenbami hradebních chodeb v piruetách v čtverných axlech zarýváme se do mramorových dlažeb v pomíjivých radostných vrtoších neřesti lpíme na jizvách svraštělých čel
uzavřeni v nekonečném kruhu vazeb umíráme.
Spojení
Srostlýse zemí napíná vlákno spojnici k nebi
propojen nitkami světel
obtéká stíny křivolakými krajkami světélkující hmoty
a unáší je.
Tenkrát
Byla to noc znamení roj hvězd v Perseidech proháněl se po nebi v atmosféře hasly slzy svatého Vavřince a proměňovaly se v průzračné pohasínající čmouhy dopadajících přání na pergameny potřísněné inkoustem pečetí dlaní jedenkrát vkročil už nevystoupí na obzoru Árleské křivky slunečnicových polí.
Zátiší
V zátiší stelou si drobní piditvoři vlastní slunce z vršků z pampeliškových oranžád své ticho kladou do několika řad koloseakaždý za sebe vypouští bublinu obrazce psyché snoubit se
zaplnit mrak ke spánku deroucí se zašeptal v tichu jehlanu jemnou tkaninou hlask uchu připoutal.
Za konečky hor
Tam kde zapadají hvězdy ztrácíme zrak a pozvedáme třetí oko v drenáži přímočarých světelných bezčasých čar takabychom mohli uvidět je i za kouli jež z hrušky upadla a zapomněla dopadnout utkvěla v prostoru na pustém bodě a drmolila si své čiré čistě z vibrace kořeněné vůní rozmělněné chutí choulí se do klína dítěte zplozeného z pradžňá.
Zrcadlení
Zrcadlení vlastního bytí kdesi vzdáleno rozechvěle buší do činele
hybatele vlastního dění vtěleno do pomlk uniká lapá po dechu přemítá v mezidobí . zrcadlení přiškrceno v počátku skýtá trhliny naplněné kapkami krystalů rozpínajících se v chladu pukajících ve skalách šedého moře a přimhouříce oka nakukuje do delt plnících sepohárků.
Staticky
Staticky vítr plul kadeří pouze měnil barvy nuance příšeří podoby prázdnoty jež načesal rozčesal vytesal na pouhopouhou chvíli.
Tanec
Budeme tančit v závoji hlasů z útrob rozvětvených do bílých plachet plachetnic zřítelnic jasu omotalo-li se klubko okolo nosu tančí za ticha přítomni vlastního nitra myrta nebeská protéká krví nitkami života „Věčný déšť“ a nic (v závorkách)
Se stíny
Za úplňku vítr zvuky ve džberus úlomky svitu mísí opodál stín stromoví pročesal kadeře a přitulil se zemi pod polštář ulehlých topinambur zábl na šlapkách chvěl travinou a stále pokyvoval „ano musíme odejít povstane slunce nad měsíc, ano musíme odejít abychom nepošlapali své roztavené nebe“.
Pronikání
Chrámoví rozpustilo chorály altů do prostorů vně skrze vitráže polonahých andělů lomilo se světlo do spirál křídla prosmykla se mezi nekonečna imperativů těl a zapustila se uvnitř věčná nikdy neodešla ona jenom plamen pírky vyplašila z blaženého snění.
Vědomí
Připouští vědomí k okraji kde není ohrad ni hrází jablko utrhl aby poznal že hoří aby poznal žízeň, co nikdy neuhasí vše vpleteno do mandaly klubko z příze vlny ovčí beránek před plamenem nohy smáčí stojí proti sobě zdmi protékají skrz svá těla zasnoubeni hledají výpovědi. .
Deštík
V malinkých kapkách deštík skrápí zemi vtéká do ústí vpustě co zní pustě hrdelní ozvěnou propadající se do podzemí brzlík rzí slyší chvění na dosah koroduje mění ráz co včera byla řeka teď přetéká.
Pěšiny
Odešli tiše nezpozorováni v dozvucích kvarteto šedých myšek vrníc v potutelném úsměvu na židlích zanechalo hlas sedíc tichu na zátylku dech bližních vane svíčce do kornoutu plamen se prohýbá.
Kočičí II
Sedí a dívá se ti do očí za oknem kočka pološero půlnoční naplněno velejemnou vůní bylinné směsi se ocitá kdesi … a za tmy přišla s milencem v pozadí na parapetu ona v křesle sedí on zdá se, že naslouchají sobě vnitřním zrakem navzájem tma klíží oči neprůhledně za vůně šalvěje drolí souzvuk vrznutí kliky přehoupnul se přes plot bleskurychle a stopy po něm oddechují tajně v jejím černobílém břiše.
Ona
Chodí okolo a nedívá se, jakoby ona cizí odtajněna myslí svojí slyší krůpěje rosy dopadat do oblohy.
Ve výkřiku
Ve výkřiku oněměl ztratil očizměřil svět do úsvitu pro ten běh co předcházel marnil stopy neviděl.
Skloněné
Skloněné pod korunami stromů příčí se vodám z koryt rozvětvených v národy zemí, obepíná krouží břehy vylité z neposkvrněných pramenů hor stékají do náručí delt rukou země.
Do daleka
Nutkavé představy. , nic nedělej choď po dešti a nechej na sebe padat mrak bolesti a pokřti jeho bubnující pláč svým tichem
do daleka.
Před spaním
Půjdeš spát. Ne ještě né půjdu na chvilku malinko psát, ponořit se v hluk vjemů. po hladině po špičkách neviditelný v kruzích chůzí se dotýká pupeční jamky v záchvěvech života pod hladinou za oponou pod pokličkou bublá elixír. .
Snová II
Rozptýlený snový obraz nad ránem se rozhlíží a snaží se navracet vrata jsou rozevřena zlatavému toku dokořán ve vlnách peřejí břeh překročen po kapkách v uzlech svázaných hemisfér trativod svádí sen běžet po slzách blouznivých vzpomínek.
Země bájného rozuzlení
Země bájného rozuzlení Předčítat neznámou zemí v níž ponořeny tvé vlasy početí objímají stromy v souhvězdí Iliány džber vody nabírají a čekají u hrází.
Bubliny
Naplň vlastnosti hmoty do bublin a vypusť ranec svobody okny dokořán rozvesel spalující tvář pod tíhou samoty okleštěnou pohledy přes onen neviditelný sráz a noc a sen a slovo a den okamžik obklopen blaženou skutečností vypouští bubliny beztvaré jakosti kamsi přes astrální rovinu.
Stavebnice
Po čase věci plané nabudou sakrální harmonie stavby zvyků zralé lidské pochodně se větví v spásné květy do osnovy a čísi paže osloví toho co plane „zůstaň neodcházej poznej co je kalné“ dotýkej se dokud neshoří poslední zbytky studené bázně co zebe z vrásčitých opuštěných zdí duši vtěle.
Spřežení
Prašnou cestou jedou vozy do dálav pouliční zvonkohra dlí v uších spřežení nevidět začátku ni konce ženou se. .
Kočičí
Kočka přede za zády nahmatává iluzorní dotekymého prázdna se zavřeným hledím v pozici přihrbené soustředěním šelmy zří oka spojení okamžení jsme vedví na list pránou napojeni k prachu tlící.
Rozpolcenost
V tváři běsu děsí rozpolcení v lotosovém sedu rozpoznává osu soustředění na dně cesty osamění tváře běsu zrcadlí se strach sám pohlcen zmarem nalezl třetí cestu
snad.
Kořeny
Kořeny propleten omotáván pádem paprsku svobody do středu země slýchává zaříkávání prvosenky opouští semknuté davy trilobití říše samoty a odchází.
Smír
Vznáší se vlaštovka nad křídly vozataje při zemi lehce z anděla zplozena šimrá v dechu nesmělá polyká hvězdy úsměvů v galaxii pohledů co mísí ve věrteli pře mnoho nektaru poseta vřídly nitry protéká v kolbišti sváru nastoluje smír.
Obyčeje
Brk husí nutí brvy k hnutí těkat v chmýří obyčeje rozpřádá vřeteno spletené do jednoho pletence tenkou nití napořád rozlitá káď barvami se v chrámoví rozléhá. .
Odpuštění
V době, když ještě nešel spát bloumal ve zvucích vlastního tlukoucího já byla to otevřená samota která skrze prsty protékala přízí budoucího světa soucitu odpuštění pronikavé nádechy pulzujících zdí zjizvených bolestí odpuštění mrazivé spojení práchnivých křivd ztracené cesty nespal chvěl se v potu strachu sráz nečekal odpuštění vnitřní krajina se proměňuje v soucitu odpuštění jizvy života smyly svůj pláč z rukou a dlaní a nejjemněji pohladily soka po tváři odpustili.
Touha II
Letíme pohlceni touhou je to had zkroucený do spirál letímek sobě vizity v útrobách mnohobuněčných řas citoslovce hladíce srdce pospíchá nemaje strach. .
Stáváme se
jména lidí se přelévají naší myslí vítr z Himalájí do zahrad plodů co sklízíme pronikáme světem tištěných zpráv zavěšených na stéblech trav seskupené obrazce se kupí do kopulí našich hlav stáváme se . .
Zvoníš
Zvoníš potichu a pomalu dohráli a ještě se ztrácejí z alejí stíny kroků co zemi lemují. Zvoníš voníš okvětím.
Měsíc
Měsíc tone svitem slunce v mlžném klamu zapřáhlé spřežení laní uniká sféry kosmu tečou po hřbetě jedné dlaně křiklouni neslyší stromy schází do luny lůna smrti a narození.
Rovnováha
Jestli dojdeš k rovnováze šálku a čaje
sítkem pronikavě s čeříš všechny oka na hladině a nic nezanecháš na tomtéž místě.
Dlaněmi
Kam v mysli myslí tě vlny zanesou v obsahu množství všehomíra dotýká se čísi mořská pěna těla mých dlaní prsty zorných polí do map zanesena kráčí po strunách harfy zamyšlena drnčí šramotí klokotá objeveny pupeny květů větrem nesou se do nitra.
Okenice
Okno vidiny těla stíní svíci spektru zraku přechází metafyzicky se zřizuje nelapitelně zasazeno do rozmezí schází vteřiny na okraji hrází chvějí světy hlubiny neznámých andělů. .
Za moři
Za moři našel stoleté domovy čekaly tnutí vyprahlé hrany vylité luny prostory samoty Za moři otevřel oči dokořán pouta z oceli přeťala třeskem svatozář prostory svobody Za moři časové úsečky jednoho života vějířem zmizelé duhy protíná nekonečné roucho tajemna bod v kruhu nula prostory .
Mraky
Mraky plynou, až se rozplynou nic je nezastaví. nejsou identitou jsou abstrakcí ve tvém těle rozpustíš se taky bělobně a směle a nic se. .
Ve skalách
V skalních dutinách uschován čas celých tisíciletí na bedrech nesoucí bludiště kořenů pamětí borovice skalní pečetí sedí a zdvíhá se šeptá drolením písčiny kořeny nad roklí vějíř oblohy za zpěvu pěnkavy připoutáni .
O nemoci
Nemoc přihnala se bouře neklidů upocených čel myšlenka temný hlen slova kamenem nehodíš přešla noc přišel den obměněn nemoc zkameněla popelem.
Štěbetání
Štěbetání hašteřivých neposedů cvrnká na strunu nervových vrutů pokradmu na haluzkách cinkají na loutnu příšeří hrají za noci svit citu vilných po špičkách překročených chvil unikají .
List
Na stránce 61 našel jsem nepopsaný list voněl prázdnotou nedotčených křivd a tajil se rozpit v jezeře. věkem rez zbarvil papír do kašmírové ¨ a chtěl jsem začít psát do něj vepsat pár hlučných gest ale nakonec opět zůstal sám.
Rozcestí
Přešli jsme hráz která voněla jablkem z dvorku unesena neznámým občanem a přesto je cesta přes moře po hladině suchou nohou bolesti nadechnut a vklínit svou tvář do lůna sebe rozcestí .
Otevírání
Dějiny v krajinách kterými světu se otvíráš nepočaté hodiny ty závoj zvuk příčné flétny s tváři hadí vinouc se vino řadím zhasínáš . slovy
zárodky bez domoví.
Snová
V dozvucích doteky sbližovat rány v střepinách teskné pěchoty tápe hluchoněmý obcovat s osudem slabým dechem nadechnutí. za čarou pod rozpjatými křídly sovy Sněžné snáší se ozvěny prvotiny věrné kolébati
sníme.
Bezkřídlí
Chtěl bych tě vzít sebou do náruče bez domoví roztáhnout paže letce pře klouznout přes pražce kolejnice lehce v svobodě racků vzlétnout rozpoznat srdce spojené „smír ve smír“ Já Ty nepopsané sen oči upřené k obrazci vystupujícího z nás bezkřídlí přelétáváme přehradní hráz .
Mana
Proudy a nerovnováha neustále manou chvějí lpějí na svém zrodu utrpení a kanou med do ošuntělých kabátců soucitu, uceleni silou pocitu přešlapujína scestí osudu.
Jména
Mnoho jmen vyslovují svými líci, grify, mimikou a jakou si prapodivnou scénografickou duší. Jmenné kameny rozvášněně ukrývány do lístků poupěte, poznávají identity vlastních jmen titěrné fyzické malichernosti a kladou je vzájemnému do pasti. Lidé s přívlastky, hmaty, vjemy, uchopili opití vínem svou roli,
roztříštili ji.
Ztracen samotou
Úplně se ztratil
na místě,
kde zpíval páv,
barvami modrofialové,
Stěny
Rozezvučet místnost
v stěnách
vzplanout ve znamení
odpovědi.