Láska je divukrásná věc

V naději, že tě uvidím,

bloumám po chodbách.

Jsem jak bez duše,

jsem jak neskonalý stín.

Přemýšlím,jestli z nás bude někdy pár,

přemýšlím,jestli se tě někdy dotknu, jestli se ti budu moct podívat jistě do očí.

Snad mé srdce nezahodíš, jak otrhaný cár.

Když jdeš proti mě,motá se mi hlava,

krev se nahrnuje do tváří.

Nevím, jestli mám utýct nebo zůstat,

zmatkuju,neumím v tom plavat.

Od té doby, co tě mám ráda,

žiju jako ve snách,

realita u mě nemá šanci,

když jsi pryč, mé srdce strádá

Tvé vlasy jsou dlouhé, tmavé jako noc,

oči zas jak azurit,

tvá chůze je vzpřímená,

prostě se mi líbíš moc.

Říct ti to, nemám odvahy.

Jsi o tři roky starší,

mě je patnáct.

Všimneš si mě? To spíš tý špinavý podlahy...

Když se na tebe podívám a ty mi vratíš pohled,

nevím, co si myslet.

Nevím, co si o mě v tu chvíli říkáš,

nic není na obzoru, nic není na dohled.

Láska je bolestivá přec,

láska hledá své oběti (nebo vyvolené?),

láska existuje,

láska je divukrásná věc.

Proto jsem šťastná už za to, že miluji.

Vím, že se to na mě odráží.

Láska odpoutává od starostí, zkrášluje.

A co jediné můžu udělat je říct : Děkuji!

Láska mi nastavila své sítě,

děkuji Matěji, že jsi,

že mi věnuješ alespoň ten pohled.

A snad už jen to hlavní Miluji tě!