Posledni soud

Sedět v tiché místnosti,
Sedět sám a sám.
Tmu mít ve své blízkosti,
A být uvázán.

Nemít se kam pohnouti,
Nemít dosti sil.
Špatný pocit pojmouti,
Že život neužils.

Proč dochází ti to až teď?
Když život tvůj je na vlásku.
Já čekám jasnou odpověď,
Na svou lehkou otázku.

Na cos čekal?
Co jsi minul?
Čeho ses lekal?
Jakou že máš vinu?

Podívám se, počkej chvilku.
Tady. Už to vidím jasněji.
Že tvůj život šel pomalinku?
Počkej než se dosměji!

Užíval sis dost a dost,
Neměls žádné zábrany.
Tvůj život ti byl pro radost,
Užíval sis zábavy.

Tak už to máš,
Tak už to vidíš.
Tak co mi dáš?
Mě neošidíš!

Podívej se do mé tváře,
Nelekej se, nepadej.
Neplane z ní žádná záře,
Nejsem starej ani mladej.

Tak už tušíš kdo že jsem?
Tak už chápeš proč jsem přišel?
Tak už víš kde je má zem?
Už ti došel ten tvůj úděl?

Ptáš se proč jsem přišel teď?
Proč jsem přišel pro tebe?
Odpovím ti teďka hned,
Podívej se na sebe!

Podívej se jak se chováš,
Podívej se čehos dosáh.
Předemnou se tu neschováš,
Na dno černé jsi až dopad.

Tak si tu seď, v tichu a sám,
Užírej se svoji nudou.
Já jen doufám že jsi rád,
Že tvé chvilky již krátké budou.

Připrav se a uvolni se,
Zhluboka se nadechni.
Napočítej do tisíce,
Potom dlouze vydechni.

---