O zlaté rybce

Málo peněz, špatné bydlo,

chtělo by to nějaké jídlo.

Mrknu okem na lednici

a na kávu ve sklenici…hmm.

Tož otevřu vám konzervu

a div se z toho nedorvu.

Z toho plechu na mě hledí

malá očka z hlavy sledí

a prý že je zlatá ryba

a jen neví kde je chyba,

že neví co v tom plechu hledá

byla chudák nějaká bledá.

Brečí, kňučí, snažně prosí:

„Pusť mě pane ať jsi kdo si!“

Nabídla mi jedno přání,

když ji pustím do svítání.

Teď mám peněz jako šlupek,

dobré bydlo, velký pupek

a v konzervách hledám sledě

se zdravím jsem na tom bledě.