Martin Nechvátal - 15. 5. 1921 - Založení KSČ

Jak to vidím já...

PhDr. Martin Nechvátal, CSc.
15. 5. 1921
Založení KSČ
Ve službách Kominterny
Edice DNY, KTERÉ TVOŘILY ČESKÉ DĚJINY, svazek 3
Nakladatelství Havran, Praha 2002
125 stran

Datum: 15. 5. 1921. Stát: Československá republika. Místo: Národní dům
v Karlíně . Aktéři: Marxistická levice ČSSD. Barva: Rudá. Následky: Nedozírné.
Takto by se přibližně dalo shrnout úvodní entrée historické události s názvem Vznik KSČ. Autor však zcela správně nevěnuje pozornost pouze tomuto zlomovému datu, ale celému vývoji radikální levice na území Československa v přibližném rozmezí let 1918 až 1938. Tato „dvacetiletka“ v životě KSČ současně poměrně věrně kopíruje vývoj ČSR v daném období.
Na úvod Dr. Nechvátal popisuje období zmatků vzniklé po vypuknutí VŘSR v Rusku, konci 1. světové války, rozpadu Rakouska – Uherska. Ve státech střední Evropy vesměs v prvních letech po skončení války panoval zmatek, mj. i v politickém životě. To mělo za následek například postupný vzestup národního socialismu v Německu či právě zakládání komunistických stran.
Stejný postup byl dle autora zvolen i v našem mladém demokratickém státě. Poválečná bída, zmatek a rozkol v sociální demokracii spolu s návratem částečně zbolševizovaných legionářů dal vzniknout skupině lidí kolem doktora Bohumíra Šmerala (marxistického teoretika sociálnědemokratického hnutí), kteří se otevřeně začali hlásit k odkazu bolševické revoluce a hodlali pokračovat v revoluční práci i po osamostatnění ČSR. Můžeme sledovat později heroizovaný boj s buržoazií lidí typu Antonína Zápotockého, pokoutní vydávání Rudého práva, organizování odborů a jiné poloilegální aktivity. Po samotném ustavujícím sjezdu, který proběhl ve dnech 14. až 16. května 1921, se počet příznivců KSČ rychle zvyšuje.
Mezi podporovatele nového hnutí patřil i bývalý buřič a anarchista S. K. Neumann či univerzitní profesor Zdeněk Nejedlý. K sympatizantům se počítala jména jako Olbracht, Seifert, Teige, Nezval nebo Vladislav Vančura. Někteří své členství ukončili po bolševizaci strany v roce 1929, mnozí však „vytrvali“.
Právě přiblížení postojů tehdejší inteligence zejména z řad literátů přiznává autor zvlášť velikou důležitost, neboť právě spisovatelé a novináři svými díly ovlivňovali širokou skupinu obyvatelstva. Martin Nechvátal připomíná slavnou anketu časopisu Přítomnost, ve které jeho šéfredaktor Ferdinand Peroutka pokládal známým českým spisovatelům prostou otázku, proč nejsou komunisty. Respondenty ankety byli mimo jiné bratři Čapkové, Josef Kopta, František Langer či Jan Herben. Většina z nich byla za tento počin zlostně odsouzena na stránkách Rudého práva S. K. Neumannem a spol. Jako mnohem tragičtější se ovšem jeví to, jak o Sovětském svazu informovali autoři, kteří měli možnost vidět ty „zázraky“ na vlastní oči. Počáteční nadšení ze vzniku Sovětského svazu bylo pro levicově orientované osoby asi přirozené, nicméně s postupem dvacátých let se některé „zápisky z cest“ nedají nazvat jinak než falšování reality. Z nejznámějších případů poněkud zkreslených děl cituje autor Julia Fučíka („Země, kde zítra již znamená včera.“ ) a Ivana Olbrachta („Co se stalo v Rusku je dobré. Rusko není chaos, nýbrž stát…Je nejlepším, nejspravedlivějším a nejkulturnějším státním útvarem, jaký bylo posud možno v lidské společnosti zřídit…“ ).
Mnozí ze sympatizantů KSČ prozřelo po bolševizaci strany v roce 1929. Zde se uplatňuje širokou měrou osobnost Klementa Gottwalda, který s pomocí tzv. karlínských kluků (Šverma, Slánský, Kopecký aj.) uchopil pevně stranické otěže. Týž rok byl zvolen do Národního shromáždění a řádně rozhýbal parlamentní stojaté vody. Jeho úvodní řečnické vystoupení snese zdaleka nedostatečné srovnání s Miroslavem Sládkem v nejlepší formě. „My se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk…Přejde vás smích! My tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti, houževnatě, cílevědomě, do té doby, až vaše panství bude smeteno.“ Sám autor přirovnává tehdejší rétoriku Klementa Gottwalda k vyjadřování Adolfa Hitlera.
Na samotném závěru doslovu se nachází tato věta, znějící jako varování: „Podnes není známo, že by se současná KSČM skutečně výrazně distancovala od své předchůdkyně, jejíž modifikovaný název si ponechala…“

---