Koloběh

Oči sklopené, obličej v dlaních,

žádná pěkná slova, žádný smích.

Jen horký potok řinoucí se mezi prsty

stékajíc po loktech na kolena.

Smutný pohled, zarudlé oči,

doufám, že to vše brzy už skončí.

Čekání na čekané hosty,

snad už ta všechna zloba skoná.

Příští den, den jako z pohádky,

každý zapomněl na zlobu a na hádky.

Po chvíli opět začíná zas,

ten zloby, hádek - nakonec pohádek čas.

Bolest pro ně nic neznamená.