Každej někde jinde...

Jen mě napadlo, jak se asi v určitou dobu maj různý lidi...

Temná ztichlá ulice,

kapky naráží na popelnice.

V malým okně

v rodinným domě

Sedí malý dítě tiše,

Na zamlžený okno,

prstem drobným cosi píše.

 

V záři pouličních lamp,

ve vedlejším okně,

kdosi v posteli usínal.

Parapet pod polibky kapek

oddaně sténal.

V pokoji vládne teplo a klid,

oknem dovnitř šíří se svit.

Střípky tříštícího se světla

cupitají do pokoje skrz okna.

Obě oči se pomalu zavíraj,

tělo i duše postavy usínaj.

 

A další dům zas o blok dál,

v oknech jeho vrcholí bál.

Spousta jídla spousta pití,

spousta ruchu spousta lidí.

Všichni v plné síle,

prožívají šťastné chvíle.

Hudba hraje, tancuje se,

každý v domě raduje se.

Nikdo si nestěžuje na svou situaci,

páni zrovna vyzívaj dámy k tanci.

 

Daleko od všech domů,

stojí dům postaven ze stromů.

Stará lípa, prej strom národa,

pod ní člověk schoulený usíná.

Nemá postel, ve který by spal,

nemá sklo okna, na který by psal.

Nemá co jíst, nemá co pít,

jen sám a sám smí v tichu snít.

Tělo bez síly s duší pomalu mrtvou,

usíná v zimě obklopeno tmou.

Tříštění kapek a dunění větru,

je mu pro dnešní noc písní jedinou.

 

Každej žije jinak, každej někde jinde

Ale každej se jednou s každým sejde!

 

---