4) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…

Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně leželi. Probral je až východ slunce.


„Jé, Kýblíku, vstávej, už je ráno!“, budil rytíř Kýblíka. „Měli bysme na hrad – je pondělí, musíme do práce… Pan král se po nás jistě už shání!“


Kýblík si zívnul, protřel si oči a postavil se.


„Zase pondělí? Ale byl to krásný víkend, že pane rytíři? Proč je tady ta šipka?“


„Kde? No jo… nevím, kašli na to, musíme nahoru…“, povzdechnul si rytíř a naskočil na Kýblíka.










II.




Když rytíř s Kýblíkem přijeli k hradu, zaskočila je nevídaná aktivita jinak vcelku laxního království. Všude kolem hradu stáli vojáci a rytíři, mezi nimi zmateně pobíhal pan král Rosťa:


„Ježišmarjá, kristepane! Tak kurva, co budeme dělat?!“


„Dobré ráno, pane král!“, křičel z dálky rytíř.


„Prdník! Kde se flákáte! Sousední král Helmut nám vyhlásil válku a vy nikde! Co to máte na sobě?! Tepláky! Mazejte si pro brnění!“, lál pan král.


Kýblík překvapeně zastavil. Rytíři spadla čelist.


„Cože?“


„Ráno od nich přišel e-mail, že nám vyhlašují válku, protože někdo z našeho království napadá jejich McDonaldy!“, a pobíhal dál, ještě zmateněji.


„To jsme to, Kýblíku, ale spráskali, co?“, poznamenal smutně rytíř. „Člověk to s lidma myslí dobře a oni mu za to vyhlásí válku. Teď se hlavně nesmíme nikde prořeknout, jinak máme průser jak mraky…“


„A musíme si sjednotit výpovědi, kdyby se někdo ptal, co jsme dělali o víkendu.“, napadlo Kýblíka.


„Ano Kýblíku, máš pravdu. Navrhoval bych…“


„Prdník! Okamžitě pro brnění, co jsem vám řekl!“, přerušil ho svým řevem pan král. Rytíř slezl, zaklel a pomalu se odšoural do zbrojnice. Kýblík si lehl do trávy a začal cucat kytičku.


„Obránci na místa, průzkum si vezme mobily a vyrazí do okolí hradu! Vyhlašuji nejvyšší stupeň pohotovosti!“, rozděloval pan král rozkazy.


Rytíř se mezitím převlékl ze čtyřproužkovaného trika do brnění a vrátil se ke Kýblíkovi.


„Vstávej, Kýblíku, máme pohotovost…“, po vzoru Kýblíka začal cumlat kytičku a naskočil na něj. Z hradu vylítl vyplašený pan král:


„Hraniční vesnice Řeporyje hlásí přepadení! Jsou po nich házeny hamburgery! Jízda! Okamžitý přesun k Řeporyjím! Místní milice mají těžké ztráty – všichni kvůli přecholesterolování hamburgery umírají na infarkt!“


„A je to, Kýblíku. Jdeme do války…“, povzdechl si rytíř.


Když dorazili k vesnici, Helmutovi vojáci už měli skoro celé Řeporyje pod kontrolou. Nad vesnicí se vznášel pach přepáleného oleje. Poslední zbytky domobrany se statečně bránily vidlemi a sekerami a stále se jim dařilo držet místní hospodu a JZD.


„Do útoku! Za každou cenu musíme udržet kravín, jinak jim poslouží jako zdroj munice!“, zavelel velitel jízdy a měl pravdu.


Večer nad Řeporyjema zavlála rudá vlajka se žlutým M a dvanácti hvězdičkama okolo. Vesnici se udržet nepodařilo. Zbytky vojáků krále Rosti se stáhly do lesa a začali vymýšlet plán na opětovné získání Řeporyj.


„Nasadíme chemické zbraně!“, napadlo rytíře Prdníka. „Vykouříme je!“


„Jak to chceš, Prdník, udělat?“, zeptal se velitel.


„Jednoduše. Až se setmí, já tady s Kýblíkem vyrazíme za vesnici proti větru. Vysypem tam pytel marihuany, zapálíme ho a vítr zanese dým do vesnice. Nepřítel ztratí bojovou morálku a díky blahodárnému vlivu THC na mozek si uvědomí, že bojovat, a vůbec za McDonalda je nesmysl!“, vysvětlil Prdník a pro názornost vyryl klacíkem do hlíny plánek.









„Teda Prdník, ty jsi rozený stratég!“, pochválil ho velitel. „Nezapomeň ale, že musíte být nenápadní – jakmile si vás všimnou, zasypou vás hamburgerama a dostanete infarkt!“


„To všechno si, veliteli, uvědomujeme.“


„Teda Prdník, jestli se vám to fakt podaří, dostanete metál!“


Po setmění rytíř s Kýblíkem opatrně vyrazili proti větru za vesnici. Vysypali tam pytel marihuany a když se ho Prdník chystal zapálit, Kýblík ho zarazil.


„Pane rytíř, počkejte, nenecháme si kousek?“


„Kýblíku, jako vždycky máš pravdu!“, pochválil ho rytíř a kousek si nechal. Chvíli po tom, co hromadu zapálili a schovali se, začal se z vesnice ozývat hurónský smích. Rytíř na oslavu prvního vítězství ubalil jointa a zhulili se do bezvědomí.




Pokračování...

---