Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObrazy vousatého chlapa na gauči
28. 12. 2004
4
0
3171
Autor
klipeto
Soudnost uvízla v prázdný lahvi
už nevím od čeho a zem se zatřásla...
Nejen rotací Mojžíšova těla v hrobě.
Ten gauč už od cigaretovýho kouře
nikdy nevyčichne.
Stejně tak už ho nikdo nevyčistí
od těch skvrn od spermatu.
Sedí na něm vousatej chlap
a u koutků očí se mu krabatí kůže,
když se směje.
A krabatí se všemu.
Vykrabatí se i Tobě,
neurvale.
Koupíš si žvejkačku,
která prej není z hovězího
a vykoupeš se v rezavý vodě
a nebo v potoce,
do kterýho lidi z vesnice
vedou odpad,
dobytkové.
Vedem ho tam taky.
Koženej pásek od hodinek
hnusně smrdí.
Rukou Ti obepínám zápěstí
a tisknu si Tvou dlaň k tváři,
protože Ty to sama neděláš.
Ty mne obepínáš kolem krku
a divíš se,
že já nedělám,
co chceš.
Letlampou opaluji
ještě teplému praseti chlupy
a přemýšlím
nad smyslem a nesmyslem.
Instantní Krišna v prášku
se sladkou pěnou
chutná lépe než kakao.
I když ve Sturbucks
měli navíc příchuť máty.
Předprvní láska neví
kolik měří
nejvyšší hora.
No a co?
Alexandr Veliký to taky nevěděl
a Ty jsi taková
maličká.
Skoro menší než já.
První láska.
Ani holou hlavou zeď neprorazíš.
A Ty sis zpívala:
"Přidej cihlu k cihle..."
s tím odporným oslizlým lenochem.
Ano, tak si mu říkala.
Patří Ti to.
Patří mu to.
Patříte si.
Páříte se.
A já neumim ani zpívat,
ani malovat.
A tak si zpívám
a u toho maluju
tyhle obrazy
z mýho života.
Akordy
Šmoll Ámoll Rmoll Kmoll Amoll.
Kdyby Tvoje elektrony
přestaly obíhat
kolem jader atomů,
zničila bys všechny
kolem sebe.
Vlastně by skončili
jako já.
Ale já jsem souložil
i s jinejma,
abys veděla.
Jediná věc,
co mne na tom mrzí,
je to, že všechny tři
měly větší kozy než ty.
Ten vousatej chlap na gauči
by chtěl občas i menší.
Sere mě,
jak si furt na všechno stěžuje.
Jak se všemu tlemí.
Jak se o nic nestará.
To kvůli němu si odešla.
Hraju si na ochránce teritoria,
kde se pasou
černý a chlupatý krávy.
Každej večer je počítám
a pozoruju západ Slunce.
Nevim, že jinde právě obědvaj
Juan s Jessicou u mekáče
a kolem nich jede limuzína
s božstvy,
Jaganáthem, Pánem vesmíru.
V každym vesmíru to je jiný.
Potkávám lidi,
co jsou v tom mojem.
Ale já v jejich vesmírech
nejsem.
A když říkám nejsem,
tak to myslím bezčasově.
Nebyl jsem.
Nejsem.
Nebudu.
A Ty?
Já na Tebe mluvím
českým znakovým jazykem,
i když umíš
odezírat,
a Ty na mne mluvíš
česky,
i když umím
český znakový jazyk.
Prý nechceš nikomu ublížit.
Měl jsem Ti říct,
že chci, abys mi ublížila.
Alespoň by Ti nevadilo,
že neumim zpívat
a že zpívám rád.
A ten vousatej chlap
se tomu zase krabatí,
neurvale.
Ale vypadá šťastně,
spokojeně,
i když
neurvale.
A je dobře,
že není ve Vašem vesmíru.
už nevím od čeho a zem se zatřásla...
Nejen rotací Mojžíšova těla v hrobě.
Ten gauč už od cigaretovýho kouře
nikdy nevyčichne.
Stejně tak už ho nikdo nevyčistí
od těch skvrn od spermatu.
Sedí na něm vousatej chlap
a u koutků očí se mu krabatí kůže,
když se směje.
A krabatí se všemu.
Vykrabatí se i Tobě,
neurvale.
Koupíš si žvejkačku,
která prej není z hovězího
a vykoupeš se v rezavý vodě
a nebo v potoce,
do kterýho lidi z vesnice
vedou odpad,
dobytkové.
Vedem ho tam taky.
Koženej pásek od hodinek
hnusně smrdí.
Rukou Ti obepínám zápěstí
a tisknu si Tvou dlaň k tváři,
protože Ty to sama neděláš.
Ty mne obepínáš kolem krku
a divíš se,
že já nedělám,
co chceš.
Letlampou opaluji
ještě teplému praseti chlupy
a přemýšlím
nad smyslem a nesmyslem.
Instantní Krišna v prášku
se sladkou pěnou
chutná lépe než kakao.
I když ve Sturbucks
měli navíc příchuť máty.
Předprvní láska neví
kolik měří
nejvyšší hora.
No a co?
Alexandr Veliký to taky nevěděl
a Ty jsi taková
maličká.
Skoro menší než já.
První láska.
Ani holou hlavou zeď neprorazíš.
A Ty sis zpívala:
"Přidej cihlu k cihle..."
s tím odporným oslizlým lenochem.
Ano, tak si mu říkala.
Patří Ti to.
Patří mu to.
Patříte si.
Páříte se.
A já neumim ani zpívat,
ani malovat.
A tak si zpívám
a u toho maluju
tyhle obrazy
z mýho života.
Akordy
Šmoll Ámoll Rmoll Kmoll Amoll.
Kdyby Tvoje elektrony
přestaly obíhat
kolem jader atomů,
zničila bys všechny
kolem sebe.
Vlastně by skončili
jako já.
Ale já jsem souložil
i s jinejma,
abys veděla.
Jediná věc,
co mne na tom mrzí,
je to, že všechny tři
měly větší kozy než ty.
Ten vousatej chlap na gauči
by chtěl občas i menší.
Sere mě,
jak si furt na všechno stěžuje.
Jak se všemu tlemí.
Jak se o nic nestará.
To kvůli němu si odešla.
Hraju si na ochránce teritoria,
kde se pasou
černý a chlupatý krávy.
Každej večer je počítám
a pozoruju západ Slunce.
Nevim, že jinde právě obědvaj
Juan s Jessicou u mekáče
a kolem nich jede limuzína
s božstvy,
Jaganáthem, Pánem vesmíru.
V každym vesmíru to je jiný.
Potkávám lidi,
co jsou v tom mojem.
Ale já v jejich vesmírech
nejsem.
A když říkám nejsem,
tak to myslím bezčasově.
Nebyl jsem.
Nejsem.
Nebudu.
A Ty?
Já na Tebe mluvím
českým znakovým jazykem,
i když umíš
odezírat,
a Ty na mne mluvíš
česky,
i když umím
český znakový jazyk.
Prý nechceš nikomu ublížit.
Měl jsem Ti říct,
že chci, abys mi ublížila.
Alespoň by Ti nevadilo,
že neumim zpívat
a že zpívám rád.
A ten vousatej chlap
se tomu zase krabatí,
neurvale.
Ale vypadá šťastně,
spokojeně,
i když
neurvale.
A je dobře,
že není ve Vašem vesmíru.
Koženej pásek od hodinek
hnusně smrdí.
Rukou Ti obepínám zápěstí
a tisknu si Tvou dlaň k tváři,
protože Ty to sama neděláš.
Ty mne obepínáš kolem krku
a divíš se,
že já nedělám,
co chceš.
co napsat, co dodat, řekla bych
že to má?! nemá souvislost s tou holkou co kdysi psala na dřevěný klády v metru__určitě si na ní vzpomínáš_je taková malá a smůla je "že i ty kozy" má určitě menší
zase jsme u štěstí a u smůly :)
jo, máš asi hodně společného... asi proto to všechno
tohle jsem já
jsou to jenom záblesky a není to všechno to, co jsem já
ale to, co v tom najdeš, tak to jsem byl a nebo jsem
a nebo to byli ti, co byli blízko
většinou píšu fiktivní a nesmyslný věci... tohle to tam nepatří
když se kvůli výčitkám svědomí pro Ctirada zasebevraždila, byla z toho pověst a opera. dnešní holky to nedělaj
/špatnej pocit místy mistrně zpracovanej,jestli se ptáš na názory/