Slova pro ocean

Už jste se někdy zamilovali? Já dnes vím, že já ano. Bohužel mi to přináší jen trápení. Ale ona má pod víčky oceán a tomu bych chtěl zpívat. Bohužel neumím. A básnit taky ne. Jen psát, tak si zkouším ulevit aspoň tak. Možná, že to pomůže někomu, kdo je na tom stejně.

Slova pro oceán

Všechna kouzla světa slila se v jedno a ta řeka světla strhala mosty. Sedím sám na jednom břehu a koukám na druhý. Mám být smutný, že jsem sám, nebo šťasten, že vidím tolik světla? Balím malé kuličky z papíru štěstí a snažím se je přehodit na druhý břeh. Snad je tam někdo najde a posbírá a bude z nich mít radost, protože já chci rozdávat štěstí a radost. Proč jsem radši tak dlouho nikoho nepustil na svůj břeh? Až ty si mě z toho mého ostrova osvobodila a já tě proto budu vždy milovat!

___

Svět stojí na pilířích ze tmy a ty ve stínu světa připomínají varhany. Rozezní je každý výdech lidské bytosti, ale jen vzdech zamilovaných může z nich vyloudit melodii. A suita zazní jen tehdy, když pro sebe dýchají dva společně a jejich srdce bijí v rytmu otáčení země. Nebo se jen země otáčí do rytmu jejich srdcí?

___

Ptala ses mě párkrát, jestli si myslím, že bychom to spolu zvládli – byl jsem v šoku – copak ty jsi necítila, jak kolem nás i vzduch zadržel dech? Já jsou dvě písmena a jsem jedno J a ty jedno A – nechci být I a tak jeden bez druhého nejsme nic. A spánek nepřichází…

___

Usnout, to je plachá víla,
ne vždy se ti poštěstí,
a sny, to je vzácné zboží,
jak měch vody na poušti.


___

Chtěl bych tě obejmout a schovat se před světem do tvých vlasů. Vdechovat tebe. Polibky jsou zbytečné, jen ruší závoj ticha, který padá na naše hlavy.

___

Roky jsem chodil,
roky se pral,
ráno co ráno
z popela vstal.


A hledal radost,
bohatství – i lásku,
však nedostal odpověď
na mou otázku.


Proč každé ráno
slunce zas vyjde,
i v nejhlubším spánku
srdce mé bije?


Proč cely svět
pořád se točí?


Odpověď daly mi
až Tvoje oči.


Procit´ jsem ze sna,
cítím teď víc,
vím, že teď miluju!
Nechci už nic.


___

Já vím, že se mi vrátíš,
vše zlé ztratí se už,
všechny strázně pominou,
jen dobré zůstane tu.


___

Kde rozum končí, začíná cit?
Kde síla nezmůže už vůbec nic?
Čím se mám řídit, když v bouři jsem kles´?
Do mého srdce vkradl se běs!


Na tenhle zmatek
není už léku,
chci být Tvůj navždy
do konce věků!


___

Hodinu stínám za hodinou,
každý krok chce být ten poslední,
proti větru neustanu,
oči bolí únavou.


Jak jsem se octl
v tak lítém boji,
kde minul jsem
vstup do úkrytu,
bojuji proti všem
i času,
hrozím i Tobě úhonou?


Kéž už ztichne řev v mých uších,
vždyť je to jen mojí krve bol,
To nejsem já, co se tu vzpíná,
ale zvířete poslední boj.


Nepoznám už co je ti milé,
nepoznám, kdy strach v očích máš,
sám jsem prohrál svojí bitvu,
sám jsem si svůj Satanáš.


___

Chtěl bych Ti zas jednou
říci pohádku,
o velkém orlu
a malenkém kuřátku.

Byla by to bajka
však tuze smutná
když kuře utnulo
orlovi křídla.

Na vině není
orel či kuře,
když osud nesvolí
jeden nic nezmůže.

Malenké kuřátko
co děláš, běda!
S křídlama od orla
učíš se létat?


___

Na krajíčku noci,
usedavý pláč.
Slzy letí dolů
a ty za oceán.

Nemusí to býti,
stačí jen říci
že zůstaneš tam
kde ti bude líp


___

Chci Tě zase držet,
mít jenom já rád,
nedokáži zůstat
jen Tvůj kamarád!

Tu jde jenom o to
co opravdu chcem
Splníme ten sen
co je naším osudem?


___

Na kraji noci
tiše si pláču,
už nikdy nepoznám
takovou lásku.

Srdce mi vyschlo,
místo krve prach,
být poslední na světe,
nebudu více sám.


___

Sedm barev má prý duha,
já však znám i osmou,
je to moře ve tvých očích
když září mou láskou.

I když nebudou zářit pro mě,
budu šťastný, když ty budeš šťastná.


___

Doufám, že jsi happy,
vždyť čas tak rychle letí.
Za chvíli přijdou děti.
Co zbude z nás?
      Jen hrstka smetí.


___

Umíchám koktejl z bledých hvězd,
sednu si k mléčné dráze
na barovou stolici,
Pohled pošlu to temných dálek,
věčná tma bude mou opicí.


___

Plakalo štěstí, plakalo,
pomoci se však nedočkalo.
Proč už lidé nechtějí smát?
Nikdo se ke mně už nechce znát?


___

Stojím na mostě a jako šílený buším stále do jedné myšlenky – co je tak špatně? Dívám se na hrad a jeho světla se mi v očích rozpíjejí v diamanty. Voda pode mnou se chvěje jak čeká na odpověď.
Na co čeká? Já už přece nemám sílu se ani ptám, vše podstatné navíc vím. A tak zase dostane tu samou odpověď – jen mé slzy. Jsou ale drsné a suché jak troud. V náručí místo tebe mám jen strach.


___

Proč mi Bůh neodpustí a já tě stále musím milovat? Tohle je zápas do konce věků, možná to nevíš, ale naše láska už trvá přes statisíce let. Proč to připadlo zrovna na mě a tebe? Věčná moje lásko, jednou se setkáme.


___

I když se na mě zlobíš, protože tě trápím, patří ti každý kousek mého srdce. V noci se mi zdává o tom, že se milujeme. Ty si pak lehneš na mě a dlouhou jehlou mi propíchneš srdce. Umřu tak plný lásky k tobě a šťastný, že mě už nikdy nemůžeš znova opustit.


___

Milování je jako loď,
dlouhá, štíhlá a krásná.
Jsem její kapitán, ty moje choť,
nad obzorem ta jasná hvězda.

K lodi se vlny tulí
oceánu černého jak tuš,
leží klidně, v očekávání,
kdy bouře zazní tuš.

Až svět se náhle změnil v vír
a vlny zalily mou bárku,
tvůj svit dal mým očí mír,
utonu v tobě a krásnu.

---