Chci s tebou každé příště

J: fórek...

Čaroděj: Hra dohrána, odpověď u "Odmítáš mne". Jen pozor na slovíčko "má" v Tvé předchozí kritice. Merle:Vysvětli mi to! Prosím. Za poklonku dík, je z vymyšlených slovíček pro Tvoji tvorbu tolik výstižných! Jsem úplně jsoucí a existuju v senzitivitě každodenně. Jen to o záruční lhůtě mi trochu osvětli.

Již se stalo. Báseň "Odmítáš mne..." je pro Vás, má tajemná J.

J: to ti někdy vysvětlím... (takovej fórek) BTW: tohle je plichotka za tvoji jsoucnost. Jé, ty jsi tak jsoucí... Tak chutnivě byvší, tak žárově existenzitivní. Tvoje přítomnostnění rozechvuje moje smyslovosti do netušenových hlubokověstí. Ale nejhlavovitější je, že tvá živostnost nepřekráčí lhůtu záruční :-)))))) ech, no chtěla si to...

Teda J, bejt já starší (aspoň jako Čaroděj), taky ti pod nohy položím nějakou tu poklonku či plichotku... Čaroději, až jednou vyrostu, chci být jako ty ;-))))))

Merle: To můžeš i teď, když upřesníš, za co. Ale proč bys chtěl být jako Čaroděj? Buď jako Merle!!!

Merle: Vidíš a s Čarodějem to ani nehne.

Ale hne......uvidíš.

ééééééééééé :-))))))))))))) ehm, no nic no... teda čaroději, ty si ale tokač

Mladý - budiž, však zhýralý přespříliš na její vkus a odvážlivý k nevíře, natož ji doprovázet... to snad jen v jeho fantazii... tolik živočišné!!! Skutečnost však je jiná : odcházejíc sama zmizela mu z očí s pocitem, že v jejím odchodu nebyla povýšenost ani unáhlenost, leč též jeho ač mizivá, přece šance, kterou, chtíc polapit, dávno by posla povolal znalého rétoriky, by báseň stavíc jej ze stínu zčernalého chtíčem, dříve vyjeveným, na výsluní alespoň pruhu světla vznešenosti, k jejím uším se donesla.

Čaroděj/s nadsázkou/: Že bych si troufla? Ne, to bych mu neudělala!!!Bez nadsázky.

Tedy ani jednomu.

J, a co osmadvacetiletého?:o)

Čaroděj: Ty hříšníku čarodějná! Co mě tady navádíš k nepředloženostem! Máš z pekla štěstí, že čtu Horatia:"Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.", což zmírňuje mé vzplanutí hněvu proti Tvé troufalosti!...A nyní již opusťte tento dům, pane, neb vášně nelibosti vzbudil jste zde. Mohu-li Vám však ještě radit, oslavným dílem své budoucí básně moh byste ledacos napravit ze své doposud vcelku chválihodné reputace,na téma například "Jak ženu v rozpaky neuvést více"... Již otočena zády plavným krokem se vzdalujíc, hebounký závoj za ní vlaje.

:-))))))))))))) ....však červík pokušitel již hlodá v tom dosud ještě mladém sdrci, živen fantazií a dlouho hromaděnou vášní půvabné básnířky. Závojem otírá lehce zpocené čílko, využívajíc průsvitné látky, aby kočičíma očima loupla po poněkud zkoprnělém mladém muži, který však již našel ztracenou sebedůvěru. Ten opovážlivec jí polichotil, přiznává si Ona a sama na sebe se za to durdí, však to už lehký ruměnec škádlí její tvář. Mladý muž ji vyprovází obdivným pohybem a ona cítí, že ji vzrušuje jeho mužsky hodnotící pohled. Cítí, že v jeho očích dopadla vítězně a v tu chvíli její krok připomíná více než co jiného našlapování lvice.... Ve vzduchu ještě hodnou chvíli zůstává otisk její vůně. Roztoužený sameček rozechvělým chřípím lačně nadechuje ten jemný parfém, jako se jím naplnit až po okraj. V očích má výraz zasněného srnečka a jeho rty šepotají tichou báseň......

Kdepak, J nás schválně mate, ona má sedmnáctiletého milence:o))))

J:zásah !! :-)))

Merle: zásah :-))

Sedmnácté výročí seznámení? :o)

obsahově líbivá momentka

tak nějak jak Yfča bych to viděl...

líbí

Yfča: zásah

Sorry, ale to sem trochu nepochopila...

No jo, třeba se někdo najde...

Když tak to vysvětlím.

J: hůů to je silnota, počkám na další dílko. Nějak měníš postoje, že by pozitivismus?