Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno
30. 12. 2004
1
0
1325
Autor
Postavička
Vzbudila jsem se ráno vedle tebe,yli jsme nazí a zároveň tak neosobně vzdálení.
Sundala jsem ze sebe tvou ruku a začala si po pokoji shánět kusy svého oblečení. Poté jsem si sedla a zapálila retko. Bolest hlavy se mi začala pomalu prořezávat do nového rána. Přišlo mi najednou líto, že se vlastně vůbec neznáme a nejspíš se také už nikdy neuvidíme. Z tašky jsem vyndala kus papíru a tužku. Pár slovy jsem objasnila, že jsem tě nechtěla budit a odešla pryč do nového dne, pomalu zapomínajíce na tebe. Slunce právě vyšlo.
Sundala jsem ze sebe tvou ruku a začala si po pokoji shánět kusy svého oblečení. Poté jsem si sedla a zapálila retko. Bolest hlavy se mi začala pomalu prořezávat do nového rána. Přišlo mi najednou líto, že se vlastně vůbec neznáme a nejspíš se také už nikdy neuvidíme. Z tašky jsem vyndala kus papíru a tužku. Pár slovy jsem objasnila, že jsem tě nechtěla budit a odešla pryč do nového dne, pomalu zapomínajíce na tebe. Slunce právě vyšlo.
Na takové věci je asi třeba mít postavičku :-)
Promiň, ale zatím se mi to nepodařilo pochopit.