Vlaky

Moje milované, silné vlaky…

ROZDRTÍ všechno….

Bouřku, pochybnosti, mlhu…

pořád jedou….Ta SÍLA….

ohromná síla kovu…Miluju vlaky…uvnitř je bezpečí.

Už vím….dostanu všechno, co chci….

ale musím nasednout do svého vlaku!!!

Správného vlaku…Ksakru, kolik jich ještě pojede? Není tu řád? Není….

Vyjdu na peron, vidím koleje….a po nich mi ujíždí

VLAK….

Musím ten vlak stihnout…..

Vůbec nevnímám cestu…nic kolem….jen jeho zadní kola….

uhněte!!!!

A potom se mi podlomí nohy…

Ach Bože….nenech mě padnout….Proč na mě voláte???

Zoufalství. Tma. Ticho. Hučí mi ve spáncích.

Zhroutím se na zem a ucítím pod rukama konec.

Nevstanu. Proč? Ujel mi…můj vlak. Už nic nechci, nechte mne být!

Mám popelavé vlasy. Nejsem už ani žena a ani malá holčička. Nerozumím vám….co to povídáte?

Ne, nevidím….vůbec nic…než jedny opuštěné koleje...

Cože?! Že ti chudáci jdou celý život pěšky?

To je ale hrozné…nespravedlivé!!!

Vědí o nich Ti ve vlaku???