Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Uběhl měsíc a Lisa si začala pomalu zvykat na to, že v sobotu a neděli jsme doma a ona nemá celý byt pro sebe.
Po měsíci už všichni věděli, že máme doma kočku. Strejda jednou zazvonil u nás a podíval se do okna. "Podíval jsem se do okna a uviděl jsem takovou černou kočku, která se na mě dívala a přes okno mňoukala. Zkusil jsem vám zavolat na pevnou, ale nikdo to nebral. To ta vaše kočka neumí zvedat telefon?" řekl nám po týdnu na návštěvě. Lisa sice neuměla zvedat telefon, ale zato se jí podařilo dát tři pytlíky kuliček, v jednom bylo asi třicet, zakutálet pod nábytek, mrazák, lednici, křesla a to nemluvím o gauči! Kolikrát na nás mňoukala a dívala se pod mrazák nebo pod křeslo. Vždycky jsme jí vynadali, ale ona neslyšela. Dychtivě se dívala na kuličku, kterou jsme vytáhli, někdy jich bylo i osm, a nedočkavě mňoukala a předla. Chudák naše morče. Lisa mu lezla do domečku, když jsme mu čistili "jeho byt" a nemínila z něj vylézt. Jednou z něj vážně nevylezla a od té doby se tam ani nevešla. Několikrát dělala na něj "nálety" a on vždycky vyrazil do protiútoku. Ale hrozilo nebezpečí. Ne jedno, ale dvě! Máma se chystala k veterináři, aby vykastroval Lisu. Protestovala jsem, ale nebylo to nic platné. Od té doby byla Lisa jiná a já měla tu možnost poznat tajemství, které v sobě nosí každé zvíře. Druhé nebezpečí bylo ještě horší, než to první! Vždycky v noci Lisa budila celou rodinu mňoukáním, předením, pobíháním po bytě (tady bych chtěla podotknout, že naše kočka neběží potichu, ale jako stádo koní) a škrábáním nábytku, přestože měla škrabadlo. Mě ale jako jedinou nebudila. Máma jí chtěla vyhodit z bytu, což se mi nelíbilo a ani Lise. Jednou, když jsem měla jít do školy, jsem si všimla, že Lisa není k nalezení. Lekla jsem se, že ji máma odvezla někam do lesa nebo hůř, vyhodila jí ven k naší nejrušnější silnici. Najednou jsem uslyšela něco jako mňoukání. Šlo to z chodby. Otevřela jsem dveře a slyšela Lisino mňoukání. "Jé! Kočka. Já si ji odvezu na chatu." slyšela jsem se zhora. Hrozně jsem se lekla. "Liso!" vykřikla jsem. Bylo to tak nahlas, že všichni sousedi nadávali na hluk. Běžela jsem nahoru a v šestém patře jsem jí našla. Radostně běžela ze schodů ke mě. Vzala jsem jí do náruče a šla s ní domů. Později jsem se dozvěděla, že se nějak dostala ven, když máma odcházela do práce. Lisa ale zizela ještě jednou. Ale tentokrát nebyla na chodbě, ale máma, když šla spát, ji zavřela na balkóně a Lisa tam byla celou noc.
Písmák