ráno v létě

Měděně zlaté odlitky snů

- třpytivě svěží letní den

Náhlé to ze sna vytržení,

na jazyku vůně tabáku.

Venku si skřivan zpívá tu svou

- ty chvilku ležíš, oči dokořán

a v ústech pachuť věčných snů.

Po ranní kávě první verš

- čeho se týká, lásky snad?

Lásku sem nepleť, to je jiný žalm,

z moci všech soudů nech ji spát.

A ty si ležíš v teplých peřinách,

snad zapomněls, že jsem tvůj stín

- sladká chuť velkých černých ostružin

- v křehkém příslibu

- v povolných polotouhách všedních

                                                                 dnů.