Písmák Srdcopád..
Stojím tišena břehu Tvé láskya šeptámsvým smutným snůms duší prázdnoujako starý opuštěný důmže odkvetly už sedmikrásky.
Mezi prstykapky deštěna rozbité okno zkouším psát:Jsi tu ještě. A pak. jen dlouhý pád.
Zavři oči..
. a v myšlenkáchmáš je na dosah - rty jako jeřabinypo nichž podzim ruce vztáh. rudě se smály do ulicea teď Ti hoří v snách.
Přání..
Dotýkat se
žáru tvého těla
Cítit
hebkost tvojí kůže
Řeka..
Řeka
krajem Tvým se tiše rozkročí
Řeka
stoupne Ti přes srdcedo očí
Nesvítá..
V okenním rámu
měsíc oněměl
jen zmrzlý pláč
na místo skel
Dobrou noc..
Zavři už oči
z lehka obrať list
jako malý kotě
jdu Ti do sna příst
Procházka Prahou..
V zrcadlech na chodníku
koupou si věže své obrazy.
Kapky tančící po deštníku
tiše kroky mé provází.
Pláč..
procházím tiše
stíny svých vzpomínek
. šedavá říše.
ze soli pramínek
Sním..
Sním
o teple Tvých dlanío jejich stopách na tvářích mých
o rtech
co se neubrání
Někdy..
Někdy mne obejmi,
šeptej jak krásně voním.
Máš rád, když vetvé náruči
jako rosa kapky touhy roním.
Lechtivá..
Vklouznu k Tobě pod deku,
horké dlaně cítím,
do sítě z mých doteků
tvoji touhu chytím.
Touha..
Jako listí ze stromů
Ti má touha k nohám padá,
šeptej mi své věty,
mám je tolik ráda.
Na cestách snů..
Modré nebe směje se světu,
je jako plátno pro štětec zlatý.
Bláhové myšlenky podlehly létu
a hříšnýduše už nebudou svatý.
Vstávej...
Kapky deště chytám do dlaní,
prosím měsíc o křídla.
Dřív než přijde svítání
svá ústa bych Ti nabídla.
Snění...
Schoulený na polštáři
do tmy tu tiše září
Tvůj sen.
Snad z vlasů komety,
Jen tak...
Jsou mezi námi světy,
které nezhasnou.
V duši mám Tvé věty,
můj poklad jsou.
Pojď...
Pojď. zapomenem na svítání.
Zabal mé tělo do svých dlaní.
Sen se nám snese k nohám
s mocí svou čarovnou.