Blondýnka ve víru času

Sedím na jednání a koukám na tu blondýnku, co se prsí funkcí výkonné ředitelky. Ano, vzpomínám si, je to ona. Na gymplu po ní všichni slintali. I já. Trochu se změnila. Zadeček má dvojnásobné rozměry, prsy ji ztěžkly lety, ale její obličej je pořád, pořád tak svůdný. Píšu textovku kolegyni: "Šefkou xxxxxxx je holka, po níž jsme na střední všichni šíleli. Trochu přibrala a hodně lže." Odpověď přiletí vzápětí: „No, to teda. Přefiks ji, aspoň?“ Zase mě dostala ta brutální otevřenost. Odpovím popravdě: „Já? Já jsem pes, který štěká, ale nekouše.“