NA JUST (pojmenováno na začátku a ponecháno na konci)

P1.

Špatná nálada u žen bývá zapříčiněna několika základními jevy:

   -

Tak jo...

Připravte si kameny...

HÁZEJTE!

To je všechno, co jsem dokázal napsat.

Nedokážu si dělat legraci z toho, co neznám, čumim tu do obrazovky a má nálada rapidně klesá.

Tímto se omlouvám všem harpiím, vystříleným bambitkám, fůriím, srdíčkům, čumáčkům, broučkům a i těm ouplně normálním perfektním holkám, co s náma jezdí na vandry a nemrmlaj, když maj dojít pro vodu pod kopec nebo nést chvilku stan, protože ten kořen, co jsme na něm my, chlapy, večer spali nám nějak podělal záda.

Omlouvám se všem vodáckým holkám, kočkám co s náma slejzaj skály a prolejzaj plazivky s bahnem až za kalhotkama.

Všem těm nepřekonatelným stvořením, co jsou přehlížený od kluků do nichž jsou šíleně zamilovaný, ale nikdy jim to neřeknou, protože oni jsou tupí jak traverza v betonu a slintaj nad žalostnejma zjevama s tunou makeupu na kůži a děsně "in vohozem" co by si na sebe nevzal ani mrtvej pes.

Mrzí mě, že je mezi námi pořád víc a víc magorů, co berou holku jako hračku pro pobavení a vám tak proženou srdce skartovačkou na city.

Je mi líto, že nedokážu napsat příručku, která by vás rozveselila, když vás nechá kluk bez vysvětlení, když na vás přijdou vaše dny, když nic nedává smysl a když se vám v hlavě usadí ten blbej pocit, že v nejbližší době vezme za svý pořekadlo " horší už to být nemůže".

Po hodině neustálýho "myslet...napsat větu...smazat větu...zapadnout do depky...myslet..." musím konstatovat, že nemám na to, napsat pro vás příručku pro boj s depkou.

Tak vám napíšu alespoň poděkování.

Třeba mi pak nebude tak na nic.

Díky, holky.

Díky za všechny ty krásný chvíle, který nám, chlapům dopřáváte, za to provokování, po kterým se bez pocitu zženštilosti můžem oddat něze ve vašem náručí, za vaší nekonečnou a nepochopitelnou trpělivost, kterou s náma máte, za pocit po probuzení, kdy se k vám přitulíme a děláme jako když ještě spíme, aby nevzniklo podezření, že se třeba mazlíme rádi.

Díky za usínání po milování i po sexu, za věci, co při tom možná ani neděláte rády, ale milujete nás a tak to překousnete a pak nám dovolíte udělat to samý pro vás.

Díky za úsměvy, letmé polibky, odhalená ramena ve vlněných svetrech, hrníčky s kočkama, želvama, žirafama, puntíkama nebo ovečkama, neustále záhadně měkké a voňavé trenýrky a slipy, občasné donucení k procházce, barevný a výcevrstvý toaleťák, voňavý záclony, hádky s usmířením v posteli, na koberci nebo v náručí, občasnou porci zapékané brokolice ke které nás donutíte a hlavně, hlavně děkuji že se tím divným světem kolem nenecháte zviklat a zůstáváte pořád k pomilování i k zešílení.

Je mi naprosto jasný, že se zvedne mohutná vlna odporu k tomuhle poděkování, protože chlap má v hlavě zakódovaný pravidlo, že ukázat city je jako ukázat slabost a upřímnost je dneska brána spíš jako neřest.

Hafo lidiček to možná bude vidět jinak, ale myslím, že kluci co si ještě zachovali v těle kouska toho civilizací, módou a přetechnizovanym světem nepokřivenýho chlapství mi, i když jen potichu, dají za pravdu.

A nebo možná ne.

Ale na to kašlu, protože mně je teď líp :)

Doufám, že je tohle dostatečná omluva za to, že onu příručku prostě nedokážu napsat.