Vysněná Amerika

snové iluze zakopány hluboko pod svou úrovní...

Ve frontě na štěstí
o spodinu zakopávám
Předbíhám, porušuji pravidla
štafetový kolík naděje
třímám v prodlouženém zápěstí.

Cestu dláždím si individualitami,
pod nohy spadá mi celý svět.
Kreacemi a omluvnou grimasou,
neuvěřitelně dlouhými minutami
od stonků odděluji květ,
dravcům předhazuji oběť bezmasou.

Zpod zavřených oken mého snění
burácí vítr svou obvyklou zvonkohru,
bez titulků, v původním znění
proklatě snížilo se mé vysněné jmění.

---