Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMorning train
Autor
Folavril
Rána jsou někdy pošmourná, ale také mohou být sexy a přítulná. Tak se jim vydejme napospas... přijmeme tu dokonale děsivou dávku polohloupých emocí...a můžeme si hrát na city. KILL ME, PLEASE.
Miluju tě tolik, že bych úplně nejraději umřel, protože se mi nevěnuješ. Trvá to už osm let a já nedokážu přestat....
Tato slova stála na jinak dočista prázdném listu papíru. Ten papír patřil básníkovi. Pod listem papíru, na kterém se básník vyznával z lásky k dívce, kterou miloval, chtěl a chtěl pro ni i zemřít; smál se pro ni, rozesmíval ji a přesto jí to nikdy nedokázal říct, byl ještě jiný papír, na kterém se psalo:
Je ráno, osm hodin, za okny slyším zvuky tramvají a doznívající lásky noci. Jak bych si přál zemřít. Nejspíš bych se zastřelil a přál bych si, aby mé krvavé skvrny vytvořili obraz srdce. Ten obraz, který bych mohl věnovat své lásce a ona by pochopila, jak moc jí miluji...
Nápis na horním papíře, respektive poslední slova: "nedokážu přestat" pokrývaly tmavě rudé fleky, jaké by nejspíš vydávila Sněhurka, kdyby měla TBC.
Když jeho tělo odnesli, ani jedno ze sdělení si nikdo nepřečetl.