Slova...

Slova…

Slova.

Tichá.

Šeptaná.

Mocná…

V kostele je zima, od úst stoupá pára a mráz zábne na plicích při každém nadechnutí. Otčenáš. Chaotický vícehlas. Lidé různých povolání, stáří, cílů i charakterů. Tatáž modlitba. Tatáž slova. Tatáž víra…

Hlasy. Tiché, hlasité, zaujaté, monotónní. Upřímné i otrávené.

A ten, kdo stál tiše v nejtemnějším koutě, jim – možná právě proto – naslouchal.

Slova.

Polohlasná.

Srozumitelná.

Zraňující…

Zvonek. Žena rozklepne poslední vajíčko.Tiché plesknutí do mouky. Malý bílý obláček. Tekoucí voda, nejprve studená, potom horká. Utírání rukou do špinavé zástěry, klapot pantoflí na linoleu a cvaknutí kliky.

Muž ve starých zteřelých džínsách a otrhané kožené bundě. Mastné rozcuchané vlasy, začínající strniště, vodnaté zelené oči. Klidný, bezvýrazný obličej. Okousané nehty. Obálka. Černá.

Několik naučených vět. Předstíraný soucit.

Těžké, obviňující slzy.

A ten, kdo si v tu chvíli prohlížel vybledlé tapety na stěně, naslouchal.

Slova.

Nesmělá.

Rozechvělá.

Krásná…

Čilý ruch na přeplněné ulici. Živý rozhovor, oči jiskřící zájmem. Energická gestikulace a mimika. Smích, upřímný a hřejivý.

Náhlý lehký dotyk prstů.

Ztišení okolního hluku.

Pohled, nejprve překvapený, potom úsměv. Sevření rukou.

A ten, kdo stál vedle nich, se také usmíval. A naslouchal.

Slova.

Hlasitá.

Tvrdá.

Zahanbující…

Dítě, mlčící, klopící hlavu. Lhoucí. Matčin zvýšený hlas, přesně mířené otázky. Odmlouvání, vyhýbání se přímému pohledu.

Rozčarování. Výčitky.

Odpor.

Křik.

Drzost.

Rána.

Vzteklý pláč.

A ten, kdo stál za matkou u střepů kdysi nádherné vázy, naslouchal.

Slova.

Pevná.

Klidná.

Důvěryhodná…

Zoufalé zhroucené tělo v rohu místnosti. Třas v ochabujících rukou. Prázdné krabičky se složitými latinskými nápisy.

Zacinkání klíčů, klapnutí dveří. Otázka.

Ticho.

Rychlé kroky, zachrastění korálků.

Zděšený výkřik. Kleknutí, uchopení hlavy, mluvení. Prázdné, omámené oči.

Pohled na věci na podlaze.

Vytáčení čísla. Vyzvánění. Ticho. Panika. Cvaknutí.

Profesionální hlas.

Nervózní vzlyky. Odpověď, ujištění.

Silné, téměř křečovité objetí. Konejšivé hlazení po vlasech.

A ten, kdo si zaujatě četl obaly, naslouchal.

Ticho.

Sametové.

Osvobozující.

Přívětivé…

Tma. Naprázdno se pohybující rty. Touha po odpovědích-

A ten, kdo až dosud mlčel, konečně promluvil.

Řekl jediné slovo.

A jeho Hlas byl obrovskou explozí antizvuku.

Slova…

Pohlcená.

Zapomenutá.

Mrtvá.