Bezdomovec

Nasedám do trmvaje. Odjíždím z konečné a jsem tam sám. Sedím si v druhém voze a přemýšlím o zbytečných věcech. Tramvaj se zastaví na další stanici. Dveře se otevíraji. Nastupuje stařeček. Pomalým stařeckým krokem dojde na sedadlo blízko k tomu mému. Stará moudrá očička sledují živě okolí. Na chvilku se setkají s těmi mými. Mohu v nich číst. Je tam vidět vzpomínky na mnoho a mnoho dob. Vzpomínka na druhou světovou válku, ve které mu zabili jediného syna. Vzpomínka na padesátá léta. Jas strašný strach měl o svoji dceru, když o ní týden neslyšel a od které pak dostal dopis ze Spojených států. Na výslechy na Bezpečnosti, které následovaly. Vz¨pomínka na den, kdy se s ním manželka nechala rozvést. To už bylo v šedesátých letech. Od té doby byl sám. Měl jen psa. Benyho si opatřil v roce 1972. měl ho až do roku 1985, kdy ho musel nechat utratit, protože měl příliš nemocné kyčle a on už nesnesl pohled do těch věrných, trpících očí. Nakonec jej jakýsi příbuzný vyštval v roce 1990 z bytu. No a od té doby byl bezdomovec. Veškerý svůj majetek si nosil s sebou. Jednu deku, ručník... Jedno oblečení. Po nikom nic nechtěl. Nikoho neobtěžoval. Prostě žil.... Bože - přál si - hlavně ať to netrvá dlouho...

---