Sen

Rej divokých slizkých kreatur

páří se ve víru mořských pěn,

slepenec rožhaven jiskřením od lastur,

kvílící uragán je tím hnusem opojen.

Bičujíc ženou, když kapky deště zmraženy,

dva malé škunery strhaných plachet,

běsnící vlny nestvůrám do chřtánů pažemi,

bok po boku se škunery i pár starých jachet.

Námořníci užaslí na předvoj pekla hledí

a již blíží se pomalu do závoje z mlhovin,

uprostřed změti zrůd čert s šupinami sedí,

vypadá jak by byl ušitý z kocovin.

Brousí si trojzubec a křičí na zrůdy,

aby i ony se přichystali jíst,

námořníkům užaslým tuhnou strachem údy,

tlak pulzuje hlavami, jak poháněl by ho píst.

A pak nastali hrůzy co nejdou psáti,

voda kolem zrudla do červánkového nachu,

čertův smích mozek můj donutil vstáti,

zpod peřiny propocen propadám strachu.