Růže...

Je vás tu pět tisíc.
úplně stejných,
jedna jako druhá
tak krásné
prázdnotou svou
když není pro vás
možné umřít

koneckonců,

není to ani třeba
a žádná z vás
nedovolím z trucu
umírat jen proto,
aby mně také pokořila.

A růže to věděly,

pdobné statisícům 
že žádná z nich
už nikdy nebude jediná,
aby z ní opět,
přikryté poklopem,
chráněné zástěnou,
nevzrostl baobab.

Věnováno Lišce,
co visí nad krbem
vždyď lovci už
ve čtvrtky netancují.