Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePatience
10. 11. 2000
0
0
1135
Autor
JeckyllHydova
mám v ruce karty
rohy zohýbané
jednu po druhé na stůl pokládám
v duchu si tajně přeji přání
a těch karet těch se ptám
věřím jim nebo nevěřím
já nevím
moc se mě lásko moc se ptáš
chvílema trochu švindluju
komu to vadí vždyť se stejně nedíváš
je to jen hra
jako každá jiná
i život si s náma zahrává
a když mi ňáká karta v ruce zbude
inu co zas jsem prohrála
na tu prohru
rychle zapomenu
a znovu ty karty rozložím
a dělám to do té doby
než si svůj osud správně vyložím
taky se moc netotožním s pohledem na život jako karetní hru... Víc mi to připomíná DrD :-))))
JeckyllHydova
12. 11. 2000
Aha já pochopil název jako anglicky trpělivost. To ale nic nemění na tom, že si myslím, že život není namíchaný !
je fakt, že by se úhlu pohledu mohl rovnat úhel odrazu. Osud je pak s naším hledím skřížen.
:-)
Lovec_papouchů
10. 11. 2000
Tak nevím sice je hezký mít trpělivost až mi vyjdou ty správný karty, ale když nevěřím ve výsledek vykládání - proč potom vykládám?
Vztáhnu li to na skrytý význam. Není lepší si ty karty namíchat sama, než čekat až ti "náhodou" vyjde full house (dobrá karta)?