Váš život tímto zaniká

Tak a je to venku. Ani to moc nebolelo, viďte.

Opravdu s vámi soucítím, je to smutná zpráva. Podle článku 22 platné Smlouvy vám za stát Jednota sděluji, že tímto váš život zaniká. Po cestě na nejbližší Rozcestí si můžete koupit cigarety. Víc vám povolit nemohu, to víte, nová nařízení. Počkám na chodbě.

Můžeme jít? Moc vám to sluší, vlastně mi připomínáte jednu moc krásnou Lhářku, je to zrovna týden, co jsem ji doručoval. Ale chovala se jako zvíře, podrápala mě nehtama a snažila se utéct. Tady bych o tom neměl mluvit, ti telepati teď slídí všude. Ale v poslední době Lhářů fanatiků přibývá. Ale nikomu to neříkejte.

Omlouvám se, zapomněl jsem že už..

Vy ale vůbec nejste jako ona. Chováte se jako pravá dáma, skutečná občanka. Jak říkám, je mi vás líto, ale přestupek je přestupek. Ještě jste z toho vyvázla docela dobře, některé Lháře před odchodem i mučí. Hlavně ty nejhorší, co uctívají Umění. Někteří mu prý dokonce obětují.

Ukažte, jak se to vlastně jmenujete..Promiňte, jsem nezdvořák. Humánní dodatek říká, že se s vámi musíme rozloučit jménem. Málem jsem porušil vaše etické minimum. I když – ještě nikdo se na něj nestihl odvolat..Pardon, to byl soukromý vtípek nás doručovatelů.

Půjdete si koupit ty cigarety? Budu naproti.

Čau, padla?

Jo, dneska byl nával. Co ty?

Vidíš tu u automatu? Asi do toho půjdu. Je Díra volná?

Jo, jasně. Ale tenhle týden už je to třetí, měl bys být opatrnější.

Neboj, jsme přece bezpečnost, ne? Měj se.

Skvělý výběr. Taky jsem je kouřil. Máme registrovanou kuřárnu tady za rohem. Jste čistá, že? Díval jsem se do vašich papírů. Ale proč o tom mluvím…Nejste nervózní? Už tam budeme.

Prosím, až po mě.

Máte nádherné nohy, hezky opálené. Cestovala jste? Hezké..

Jen zamknu, aby nás nikdo nerušil. Odložte si, prosím.

Berte to jako své poslední přání.