Reinaldo Arenas In Memoriam

... malá vzpomínka na nešťastný osud kubánského spisovatele...

V úzkých příliš džínách
zženštěle se prochází.
Potupou ke svobodě
cestu si dláždí.
Vousy přepudruje
a prozřetelně zahalí
obrostlé podpáždí.

Pro lásku k vínu, doutníkům a mužům
zvěř podivná
tvář od něj odvrací.
Pro kapek pár
vášnivého potu,
pro pár proležených matrací.

Útočiště v knihách hledal,
v potomcích svých,
jež po večerech plodil
v intimních chvílích
s psacím strojem,
za nějž by duši svou
zaprodal peklu
a do ohně hodil.

Ač krutou prohibicí
syni jeho papíroví
denně byli fackováni,
přesto byli
svěžím ukájením
duševního jeho libida
stále nazýváni.

---