Setkání

Abych vás hned pro začátek vyvedla z omylu, nemám vůbec dobrodružnou povahu a netoužím po prudkých změnách. Neprahnu po riziku a odvahy mám jen tolik, co je nezbytně potřeba. Nejsem nijak zvlášť v něčem nadaná a nevyhledávám situace s dramatickou zápletkou. Přes to se mi občas stává, že potkám svůj sen.

Nemám na mysli sen ve smyslu vysněných ideálů, myslím spíš skutečný, šedivý nebo tak maximálně dvoubarevný sen. Například včera. Jdu domů z práce a koho nevidím. Svůj sen, co se mi zdál tak maximálně před týdnem. Říkám si, budu ho ignorovat a třeba se mineme, jenže už dopředu tuším, že opak bude pravdou. Můj sen má podobu tak osmiletého kluka. Prohlíží si mě už z dálky, jak kdyby hodnotil moje myšlenky. Stojí uprostřed chodníku. Najednou se rozběhne proti mně. Uhýbám mu, ale zbytečně. Narazí do mě. „Propiňte …paní“ brebtá něco jako omluvu. „To nic, věděla jsem o tom dopředu.“ Nechápe. „No věděla jsem už dopředu, že se srazíme“, snažím se vysvětlovat absurdní pravdu osmiletému klukovi. Ať to pochopil jakkoliv,  udělalo to na něj dojem. „Jak jste to mohla vědět dopředu?“

„Zdálo se mi to.“, říkám po pravdě.

„Jako fakt zdálo? Vám se zdálo o mě a o tom, že do Vás narazím, nebo jenom o tom, že do Vás vrazí nějaký kluk?“

„Zdálo se mi přímo o tobě.“ lžu, abych mu udělala radost.

Je zděšený. „Mě se o Vás asi taky zdálo, už  před týdnem, ale vzpomínám si, že jsem   opravdu viděl jít nějakou paní a pak jsem s ním mluvil.“

„ A cos jí říkal?“, ptám se. Co když mi opravdu můj sen chce něco vzkázat? Už bych se to snad  mohla dovědět.

„Už si to nepamatuju, je to dávno...asi si nevzpomenu“mrzí ho to a honem se snaží si něco vymyslet.“

„Tak si z toho nic nedělej, máme štěstí, že jsme se potkali, ne?“

„Jo, to  mě ta paní zrovna řekla.“jeho hlas zní vítězně. Čekám, co ho ještě napadne.

„Já už asi budu muset,  tak jestli si vzpomenu, co sem jí  říkal, určitě vám to ještě řeknu.“

„Jasně, až příště. Už na to nemysli. Co se zdá, to je sen.“zlehčuju naše setkání.

„Hm, tak jo, já už stejně musim. Naschle“. Můj sen utíká. Zas se dneska nedovím, co mi chtěl.