San Fran Sisco

San Fran Sisco nepatřil k žádné odbojné ani příbojné skupině milců přírod nebo cigaret ani jiných fanatiků podobajícím se paletě vzorů na koberce. Byl jako nitka visící z lemu košile.

San Fran Sisco seděl v Pizzeria di Renate s výhledem na štíty Dolomit. Objednal si druhé malé dvoudeckové pivo. Začínal se uvolňovat. Původně chtěl na vrchol vylézt po svých, ale po prvním kilometru hledání cesty v lese na úpatí hory to vzdal. Vydal se k dvousedačce. Celou čtvrthodinu se nechal kolébat líným pohybem lanovky a když měl být nahoře, nehtělo se mu hýbat. Ital na něj něco řval celou dobu, kdy míjel strážní budku. Sisco na něj líně mávnul. Jedu dál, mumlal si. Ital po něm hodil lopatu. Blížila se čtvrtá hodina odpolední. Najednou se lanovka zastavila. Asi ho chtěli potrápit. Stejně ji za půl hodiny zase pustili. Dole ho uvítalo několik ječících Italů. Sisco na ně mávnul. Vyprostil se z těsné sedačky. Protáhnul si záda a vydal se najít nějakou pizzerii.

Italové jsou tak směšní, říkal si, zatímco pil holadnské pivo z dvoudecky.

Italky snad ještě víc, když viděl jednu vcházet do dveří s nápisem Service, místnosti jinde značené WC.