Nepokojná cesta na věčnost...

 Vyšli do ulic se zlobou na rtech, bojem v srdci. Dav burácel ve vlnách vášně, která byla hnána strachem a odhodláním. Na rozhněvané tváře dopadaly kapky deště a máčely jejich rozevláté vlasy.
 Padlo několik výstřelů.
 Ležela na zemi, pohled upřen skrze hromující dav na zataženou oblohu, kterou viděla v tu chvíli naposledy. Rozeběhl se k ní a podepřel její bezvládné tělo. Pohled stále zel do výše, kde šedavá mračna proudila nezadržitelným tempem ku předu.
 Na tvář jí dopadaly jeho slzy.
 Bylo léto. Slunce zářilo skrze mladé stromky na zahradě a ona věšela vyprané prádlo. Podával jí různobarevné kolíčky a smáli se.
 Seděli na lavičce zabaleni v šálách a zimnících obklopeni spadaným listím. Po seschlé trávě se promenádovali ptáci a lidé se psy.
 Ležela v jeho rukou a řev davu se vzdaloval. Lesknoucí se dlažba byla chladná a on ztratil chuť žít.