Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMlčím
07. 02. 2005
2
0
1481
Autor
Robi
Mlčím...
Aniž bych hlesnul
řvu celou svou bytostí
dusím se, naříkám
topím se v lítosti.
Hořkost a beznaděj
vztek z toho pramení
křičím a mlčím
a tím dávám znamení
Mé nitro je rváno
ja mlčím a křičím!
Ptáš se mne, čím to je?
Ničím! Přec ničím...
No, moc se nedivím, že něco takového nezaujme šestnáctiletou dívku (sk8ergirl). Jsem dokonce rád, že naše dospívající mládež podobné pocity nemá. Ano. Takové pocity má spousta lidí, ale poezie odjakživa píše o věcech kolm nás a v nás a v klasické poezii nejsou nová témata. Jsou jen různé způsoby, nově objevené cesty, jak se dotýkat bytí, dotýkat se právě tolikrát prožitých věcí...
"klasické poezii nejsou nová témata. Jsou jen různé způsoby, nově objevené cesty, jak se dotýkat bytí, dotýkat se právě tolikrát prožitých věcí..." - v tom máš nepochybně pravdu, ovšem nikterak to není vidět...