Skrýš v klávesách

Klávesy – jedná střídá rychle druhou,

bílá s černou o výhru se perou,

najednou ustane mocný boj,

vše zastaví se a přichází on.

Dlaní přejede po starém dřevu,

na chvíli zasní se a pak dá přednost modernímu jazzu,

dává prstům absolutní volnost,

zbytečná je teď jeho věčná skromnost.

Hráč slastí zavírá oči

a svět se kolem něj jen bezstarostně točí,

uniká tak šedé realitě,

co snad jen na chvíli pobaví tě,

pak přijdou mraky a tvůj usedavý pláč,

kdy se stále dokola ptáš – proč a nač.

Hledáš nutnou cestu k úniku,

snad pustíš si i oblíbenou muziku,

nejsi ten, co akordy hravě zvládá,

tak se občas slečna závist k tobě vkrádá.

Chtěl bys být tím, kdo to umí

a na jeho povel poslušně tóny duní,

zůstane to však tvým nesplněným snem,

dál jen hudbu vnímáš a jsi jejím nenasytným strávníkem.