Sen?

To k ránu - už šerem svítala noc,

je to sen, v němž volám o pomoc?!

Procházím chladným ránem, rosou,

nechals mě tu stát - nahou a bosou.

A z nebe se začnou snášet kapky deště,

chci běžet za tebou, do náruče a ještě...

Veliká kapka dešťová po rtech mi stéká,

je slaná od slz a sílu má jak divoká řeka.

Poznávám v ní TEBE! Chci zachytit ji dlaní,

ale ne... den chystá se obléknout do svítání.

Vysvitne slunce, oči mi oslní svým žárem,

chci jen JEDINOU kapku, spokojím se s málem.

Ale ty se vléváš do moře kapek a to pak vysychá.

"Vrať se mi... lásko!" křičím do ticha.

Jsi pryč... Protekls mi mezi prsty.

.

.

.

Otvírám oči. Bože - byl to jen sen,

slunce za okny otvírá slunný den.

Usměju se té hlouposti,

ale pak mě zamrazí můj výkřik do ticha,

co vše do paniky kolem oblíká....

Na polštáři lísteček ve vánku rozechvěn

a na něm.... SBOHEM... Tak to nebyl jen sen...