Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePopelka
11. 02. 2005
5
1
2489
Autor
Peeracek
Nejsem Popelka z pohádky,
tak nechápu,
proč stále věřím na zázraky.
Zázraky, které se nedějí,
zázraky, střídající se s nadějí.
Nadějí, že přijede
princ na bílém koni,
zaklepe na dveře
a lehce zazvoní.
Já mu buď spustím
vlasy z okna ve věži,
nebo on rychle
po schodech poběží.
A i kdyby přiletěl
na koberci kouzelném,
útěchu našel by
v srdci mém kamenném.
Srdce kámen, žula či svor,
v očích slzy
a v duši věčný vzdor…
1 názor
Smutné, ale zázrak se může stát - vyjdi z věže ven.... pěkně vyjádřené pocity a mě nejvíc zaujal kámen, žula či svor..... ale i žula měla v sobě žhavou jiskřičku, vyhasla jen zdánlivě, takže je naděje...... TIP
Taky tak trochu věčná Popelka?
Moc hezké, tak trošku mi to mluví z duše
t*
díky všem...
ono to už vyjde úplně nastejno, ať už jsem ve věži či venku... stále to není ono...