Valentýnští andělé smrti

 Kdysi jsem si přála mít lásku na celý život. V osmičce jsem potkala krásného kluka. Oba jsme měli stejné zájmy. A hodili se k sobě naše jména. Dana a Dan. Všichi nám říkali "dvědéčka". Smáli jsme se tomu. Po prázdninách byl ale jiný. Podrážděný, nemluvil. Nakonec z toho vznikl rozchod. A nejenom s ním se něco stalo, ale také se zbývající třídou. Byla jsem ráda, když jsem vyšla devítku. Nechtěla jsem je ani vidět. Nenáviděli mě. Ani nevím proč. Snad kvůli známkám. Měla jsem samé jedničky. Ale i někteří měli jedničky a nic se nedělo. O prázdninách jsem jela k moři. Ale nebyla jsem ráda. Nakonec jsem zjistila, že jsem podrážděná. Věděla jsem, co to znamená. Pozdní puberta...

 A zase škola. Když jsem vstoupila do třídy, málem jsem omdlela. Vzduch byl vydýchaný a celá třída byla plná příbuzenstva a spolužáků. Sedla jsem si a čekala na novou třídní. Jedna holka vedle mě se usmála. "Jsi nějaká zaražená." řekla. Přikývla jsem. "Nebýt to příbuzenstvo, mohla bych počítat ostatní." odpověděla jsem. "Třicet holek a osm kluků." řekla pohotově. Tak tohle jsem nečekala. Vešla třídní. Hned jsem si jí označila za buldoka. Byla přísná, pořád na nás nadávala, tzvn. štěkala. Řekla nám školní řád, jaké máme mít učebnice a sešity a nakonec nám rozdala klíče od skříňek. Ráda jsem se vydala domů. Nemola jsem to tam vydržet. Nechtěla jsem do téhle třídy. A ani jsem se netěšila na druhý den. Doma jsem si sbalila věci a rodiče mě hodili k ubytovně. Spolubydlící jsem neměla. Naštěstí! Nechtěla jsem, aby mě zpovídala z osobního života. Nebo aby mě dokonce nenáviděla. Rychle jsem si vybalila a zbytek dne se dívala z okna.

 První den jsem se snažila zapamatovat si všechny holky ve třídě. Bylo jasné, že jsme jednotní. Ne, jako na základce, kde byly skupiny. Jedna nenáviděla třetí, třetí nesnášela druhou... Dokážete si to představit. Ale přece jenom se někdo objevil. Klára. Nesnášela mě. Už od začátku. Hádka na sobe nenechala dlouho čekat. Poslední hodinu jsme se pohádaly. Nakonec jsme se začaly rvát. Učitel měl naštěstí problém se svojí třídou, takže na hodinu nepřišel. Povalila jsem jí na zem. Jeden z kluků mě chytil a snažil se mě uklidnit. Klára vstala. Vypadala, jako by vyhrála. "Ubožačko." odfrkla. To bylo moc. Kopla jsem ji nohou do obličeje. Začala jí z nosu téct krev. Hledala spásu u ostatních. Všechny se na mě dívaly s nenávistí. Jako na základní škole. K mému překvapení se za mě postavili kluci. Do třídy vešel učitel. Všichni jsme rychlostí blesku skočili do lavic. Celou hodinu provázely výhružná gesta a pohledy. Ten kluk, který mě chytil, mi poslal dopis, abych si jich nevšímala. Na konci mi gratuloval k tomu kopu. Usmála jsem se. Podívala jsem se na něj. Mrkl na mě a já měla pocit, že mi je jeho tvář povědomá. Nebyl to Dan. Nemohla jsem si vzpomenout. Po hodině se nabídl, že mě doprovodí do mého pokoje. S úžasem jsem zjistila, že bydlí naproti. Po několika dnech jsem s Tomášem chodila.

 Uběhlo šest měsíců a blížil se Valentýn. Holky se ke mě chovaly neutrálně. Několik se jich ale začalo přátelit se mnou. Měla jsem se ale na pozoru. Škoda, že jsem nesledovala okolí. Na čtvrté hodině nastal šok. Do třídy vrazili muži. Neměli zakrytý obličej. Já jsem ale jednoho poznala. Srdce se mi sevřelo hrůzou. Garvel! Jeho zrak zapátral po třídě. Vzápětí se usmál. Podívala jsem se, na koho se dívá. Tomáš. Šel k němu. V ruce měl, jako ostatní, pistoli. Jakmile byl na mé úrovni, vytrhla jsem mu pistoli z ruky. Stále ji držel lehce. Namířila jsem na něj. Zdálo se, že mě nepoznává. Ale pak jsem uviděla jeho úžas v očích. "Aiko!" vykřikl. Vystřelila jsem. Škoda, že se pohnul. Zasáhla jsem ho do ramene. Hned jsem se bleskově otočila a střelila po mužích. Bylo divné, že nestačili zareagovat. Všechny jsem zasáhla. Náhle jsem ucítila na zádech ránu. Spadla jsem na zem. Garvel využil té chvilky a zaútočil. Vzal do ruky pistoli. "Takže Anika a Tom jsou zase spolu." řekl s výsměchem. "Nebylo těžké tě přesvědčit, že jsi ho zabila." zasmál se. Náhle jsem si vzpoměla. Chtěla jsme na svoji minulost zapomenout a to se mi podařilo. Zapoměla jsem i Tomovu tvář. Náhle začala z Garvelova koutku téct krev. Sesunul se na zem. Za jeho zády stál Tom a ruce měl... Garvelův nůž, který měl vždycky u pasu. Nějakým způsobem mu ho nepozorovaně vzal. Co se dělo dál, jsem nevěděla. Nedostala jsem záchvat, ale vzpomínky se přede mnou přehrály jako film v kině. První den, který si pamatuji, byl Valentýn. Tom mi dal velkého růžového medvěda s nápisem I LOVE YOU! Vzala jsem si ho. Šli jsme na jinou školu. Ve dvaceti jsem měla dvojčata. A jak jsem už v deníčku napsala, stále se bojím OŠ-ky. A doufám, že o ní už nikdy neuslyším.