Touží po něm víc než hodně

Jeho kroky pozná klidně mezi dalším tisícem.

            Je jejím sluncem, měsícem,

Radostí a také hořem,

Slaných slzí plným mořem.

            Však city své mu neodkryje,

To spíš do stínu se skryje,

Do stínu pavoučích sítí,

Utkaných ze zlatých nití.

            Ve stínu tam tančí lehce

Našlapuje jak kočka měkce,

Přestože ji kámen tíží.

            Vždyť on se ani neohlíží, když volá na něj z okna domu!!!

            Jak pomoci by mohla tomu, aby stejnou láskou vzplál???

            Jeho city jak svatý Grál,

Neznámé, však jistě jsou,

Ukryté za hustou mhou.

            Nevzbudí se políbením,

Pouze jeho zalíbením v osobě její,

Křehké, mladé.

            Ve stínu ona tančit bude,

Než jeho srdce nedobude,

Trocha žáru, trocha chladu

Tanec plný protikladů.