Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž slunko vyšlo...
17. 02. 2005
0
0
1955
Autor
Lost
Když slunko vyšlo,
to jsem seděl na lavičce.
Vzduch.
Ten se tetelil.
A svět byl fine & funny.
Děcka si hrála
a lidi se zdravili.
Kytky.
Ty rostly.
No byly jich tu lány.
Pak přišla Realita a kopla mě do koulí.
(V okovaných botách)
to je sice hezké, ale ono se to ještě musí trochu umět..máš pravdu, je to výborné téma, ale není to žádná sranda.opsat formulaci "Život je kurva" básnickým vyjádřením, které za něco stojí a něco přináší je jedna z nejtěžších věcí vůbec.znám básníky(není jich mnoho),kteří to opravdu umí, ale soudě dle této básně bych tě k nim nezařadila.nic ve zlým..
co se tematiky týče, neznám většího basnického motivu než je posranost života. souhlasím, že zůstat u něj trvale je omezující. nicméně je to jistota. ta posranost nezmizí.
co se tematiky týče, neznám většího basnického motivu než je posranost života. souhlasím, že zůstat u něj trvale je omezující. nicméně je to jistota. ta posranost nezmizí.
co se tematiky týče, neznám většího basnického motivu než je posranost života. souhlasím, že zůstat u něj trvale je omezující. nicméně je to jistota. ta posranost nezmizí.
nemůžeš pořád psát jen o tom, jak je život úplný shit, sice někdy jevící se jako fajn záležitost, např. když venku rostou kytičky, ale nakonec vždy pan Osud zasadí stejné rány a pořádně nás nakope do prdele. ono to tak sice chodí, ale jestli chceš dělat umění, nesmíš zůstat na tomhle bodě mrazu, ale jít dál a hloub, mnohem hloub...
nemůžeš pořád psát jen o tom, jak je život úplný shit, sice někdy jevící se jako fajn záležitost, např. když venku rostou kytičky, ale nakonec vždy pan Osud zasadí stejné rány a pořádně nás nakope do prdele. ono to tak sice chodí, ale jestli chceš dělat umění, nesmíš zůstat na tomhle bodě mrazu, ale jít dál a hloub, mnohem hloub...
nemůžeš pořád psát jen o tom, jak je život úplný shit, sice někdy jevící se jako fajn záležitost, např. když venku rostou kytičky, ale nakonec vždy pan Osud zasadí stejné rány a pořádně nás nakope do prdele. ono to tak sice chodí, ale jestli chceš dělat umění, nesmíš zůstat na tomhle bodě mrazu, ale jít dál a hloub, mnohem hloub...