Všední dny

U nás doma se nikdy nic příliš nedramatizovalo. Veškeré výjimečné události, dobré i zlé, jsme velmi rychle zakomponovali do našeho všedního života. Tragédie nikdy nebyla tragédií a na myšlenku velké romantické lásky se také nahlíželo jaksi s ratiem. Nechápejte nás špatně, nejsme k sobě či k okolí lhostejní, nejsme chronickými flegmatiky.

Plynule plula

Plynula hlučně hmotou
A tiše pěla
Žila též tiše
Plynula vodou a plynula na rozhraní

Cizinec

Cizinec
Nad městem se převalovaly masy oblohy sjemným nádechem červené, jejíž koncentrace dramaticky houstla u západního obzoru sohniskem vnenasytné rudé loučícího se slunce. Loudila po městě, aby jí pustilo do domů, baráků, cest a uliček. Do lidí a do parků, do periférií i na centrální tržiště. Spíš jen tak ze cviku odporovala černé, přicházející zdruhé strany.

Padnutí

Padnutí
Poklesl jsem.
Nestalo se tak nijak nárazově. Nebyl to důsledek žádného zlomového životního okamžiku. Tuhletu chvíli každý jaksi očekával, ač navenek deklaroval, že je to v podstatě otázka vzdálené abstraktní budoucnosti a ono vlastně nemá moc smysl lámat si s tím hlavu, protože tenhle supr momentální stav ještě nějaký ten pátek potrvá.

Můj kámoš s ulitou

Ráno jsem šel pro chleba
a potkal jsem šneka.
Seděl na zábradlí a chytal lelky, lempl.
Nohu měl přes nohu

Temná strana ledového sněhu

Sněhobílá podstata sněhu
Atakuje
Můj smysl pro
Tmavěčernou preferenci

Když slunko vyšlo...

Když slunko vyšlo,
to jsem seděl na lavičce.
Vzduch.
Ten se tetelil.

Nesnáším rým a rým

Nesnáším rým a rým
Rýmy jsem začal nenávidět
Sotva jsem napsal první znich
Já totiž snadno po nich zpych’

Ryby na potěr

Ryby na potěr
Vtírám si šampon do vlasů
a sflegamtismem času
hledám svou širší rodinu,

Gucciho oblek

V hlavě mi hučí
a svrbí mě v podbřišku.
Vzduch kolem jiskří
a ani se nehne.

Anděl a naděje

Anděl a naděje
Život jako takový je dostatečně odporná záležitost. Znáte to všichni: vraždy, rozchody, školní obědy a levicová vláda. Prorazit skrze berlínskou zeď životních nástrah a hnusů do západní části města Štěstí je takřka nemožné. Je proto logické, že člověkův mozek – občas celkem chytrý chlapík – volí promyšlenou sebeoblbovací metodu: omílání magické formulky: “Zas bude dobře.

Chci slovy popsat křehkost víly

Nemohu najít správná slova,
z nichž vytvořil bych větu,
co snad by trochu vyjádřila,
jak nerozumím světu.

Brouk

DUM
Rytíř
Dobrý chlap
Leskne se, kapka rosy mu drtivě dopadla na hlavu

Sedím na padajícím dubovém listu – anebo lipovém – a plovu vzduchem, který je teplý

Vžílce listu, ne daleko od řapíku
Mám piknik
Chlebíčky, mošt
A pivo

Kout

Bez naděje
Bez možnosti uniknout
Utéct
Uplynout

Závist

Nakyslé zelené jablko – a mísa rudých sladkých skvostů sodleskem slunce na povrchu
Kyselost a trpkost
Stát opodál ve stínu
Zpekla vzhlížetv ráj

Probuzení

Kdy moc se mění votroctví
Žezlo vbič

Sloup

Vřadě sdruhy spojen plotem
Sám
Stár
Stojí vzemi kde čas znamená mnoho

Óda na Marii

Ač mívám s hlavou maléry,
když procházívám jitry,
chci lopat s Maruš barely,
chci chlastu lopat litry.

Tak trochu kýč (ale z lásky..)

Ať oděná jsi v hedvábí
či jen tak do zástěry,
mě na světě nic nevábí
než bozkať Tvoje pery.

Sociopatova dcera

Neptej se, dceruško moje,
kde hledat v životě štěstí;
radši ti budu vyprávět,
jak bolí rána pěstí.

Vylíhnutí

Se vší svou silou ptáčete
skrz skořápku jak zeď
se klovu.
Kde byl jsem věky v bezpečí

Vzpomínka na přítele aneb Poslední dobrodružství čmelákovo

Vyslyšte můj příběh nyní,
já jednoho dne tlačil;
tlačil jsem tak, jak tlačí jiní,
tu čmelák přijít ráčil.

Touha ( a její vztah k ovoci, pláži, ženě a životu )

Krvavě rudé jablko
A pláž tvaru ženského těla
Měkkost
Teplo

Zasednutí ke stolu s úmyslem povečeřet

Okraj stolu
A jen vodopád bílého ubrusu sukna se láme přes okraj Věčnosti
Vlny a peřeje vněž sukno přechází
Rozprostírá se vdál a točí se vmocném víru tváří spečetí zoufalství a beznaděje

S touhou

S touhou
Dotknout se duhy
Vidět, co je za obzorem
Políbit Měsíc

Tvář v kaluži

Procházím svým pseudosvětem
Pod oblaky předsudků a předpokladů
Z nichž může každou chvíli začít pršet
Na obzoru velehory falešné solidarity

Rozklad těla (Žít už ne!)

Jak život v oblibě míti, když neznám smysl svého bytí. Zkoušet pro lásku jen žíti bývá často ošidné. Míříme vždy osaměle do Smrti náruče vřelé. Ruku v ruce s nudou, bídou můj život stejně uplyne.

Nudíš mě

Jak nudné je tvé tělo,
když můžu ho mít denně,
jak nudná je tvá duše,
když znám každé její zákoutí,

Berušce na dobrou noc

Ať krásné sny se Tobě zdají,
ať se jen Tobě z nich dech tají
a ráno až se probudíš,
ať splní se Ti, o čem sníš.

Anděl pláče!

Byla zima, den už končil,
vlas mi padal do čela,
skrz ty vlasy uviděl jsem
plačícího anděla.

Chtění

Chtěl jsem dívku spanilou,
chtěl jsem boháč být,
chtěl jsem nové BMW,
chtěl jsem slastně žít.

Vyhublý samotář

Vyhublý samotář
Hrdý na svou svobodu
Vyje na Měsíc

Bez krás, bez květů

Bez krás, bez květů
bez zpěvu vzdušných tvorů
přichází zima

Nádech podzimu

Nádech podzimu
rozčechral žluté listy
větve jsou holé

Óda na lid fremenský

Nekonečné pláně písku,
dennodenně Tobě praví:
"Jsem Tvou zemí, jsi mým lidem,
kdož máš oči Ibádovy.

Schizofrenička

Hledá ji ve dne a hledá ji ve spaní,
hledá ji urputně, proplouvá myslí tmou.
Hledá ji bezděčně, hledá ji bez ptaní,
ví jenom jediné: "Chci nají sestru svou. "

TA BOLEST!

Bolí to a trápí mě to,
můj žal k Tobě doletí.
Proč na mě, lásko uvrhla jsi
tak strašlivé prokletí.

Chladná

Jsi chladná.
Jsi chladná jako zimní nebe
a já zoufale přemýšlím,
proč Těmám tak blízko sebe.

Michaela

Stojím kousek od tebe,
do mozku mi proniká vůně,
vůně tvých dlouhých, hnědých, hebkých vlasů.
Třeští mi v lebce,

večer

Seděl pod opadajícím stromem a v dálce blikala vadná pouliční
lampa. Seděl bez košile. Bylo teplo. Zíral na jeden neurčitý bod někde před sebou.

ďáblova odplata

Žal, beznaděj a hrozba smrti
Satan určil krutý úděl
věřit naším prostým zbraním,
válčit s mocným Ďáblem samým.

cokoliv

Cosi v mojí hrudi
Rozbuší se vždy, když vím,
Fakt, žes řekla: "Hnusíš se mi. ",
nervy v kýblu, rudé líce,

Jsi v mé hlavě

Ležíš v mojí hlavě,
Tvůj vliv stále sílí.
Přineseš mi smrt,
můj nádore milý.

MYŠLENKA

Zapadni myšlenko,
ještě jsi slabá,
moc ještě v tvých rukou není.
Změnila ses v názor,

Lehce zamilován, těžce ve sračkách

Zamilovat se je lehké,
kurevsky lehké.
závislost na ní,
A až se to všechno zesere,

Zakomplexovaná

Individualita

Zatracení

ZATRACENÍ
Tak už se nám houpe,
metr nad zemí,
na pěkným laně.