Svědku duše

Svědku mojí duše, zakryj mi oči,

vždyť vidím světlušky, jak tu blikají,

a přece je zima a jsou to vločky sněhu,

tají na mé tváři, já je polykám.

Už nepočítám léta, v uších mi však hučí,

slyším vlnobití moře dalekého,

nahá se chvěji pod lampou na ulici,

svlečená se koupu v její záři.

Dotýkám se pěny a pálí mě sníh,

objímám sebe samu, abych se schovala,

nikdo tu však není, jen zbyly tu stopy

a tísnivá bolest po opuštění.