Nechám tě jít..

Nechám tě jít,

svobodnou

Překlenu pouta

těch mlžných hranic

a

rozevřu klec,

kterou tě svírám

před větrem a jím,

tím sveřepým orlem

se zlatými perutěmi

…

Říkají mu svět,

nosí ho na ramenou

Já ho posílám

do hlubin pekelných.

Krade mi tě, holubice,

moje zástavo

s hvězdami

chladivých povzdechů,

jiskro

vyhasínajícího rozbřesku

Chce, abych se vzdal,

že mám prázdné ruce..

…

Na břehu zlých,

soudných vírů

nahý klekávám

a po jejich

štěbetavých písních

ti ze dlaní

posílám

poslední bílý šátek

 Cítím hrany

oblázků

Vrývají se mi do tváře

A 

s letitou prodlevou

se i dnes

zalykají,

že tě já hlupák

tak bláhově

nechal jít