Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNikde
19. 02. 2005
1
0
1093
Autor
petrolej
Kde to jsem? Stojím na rozbité asfaltce, ale jinak nikde nic. Je to zvláštní. Jen tráva a stromy a celou tu zelenou masu protíná asfaltová silnice. Ale něco na tom nehraje. Stromy ani tráva, nic se nehýbe. Nefouká žádný vítr, ani vánek nepohne jejich listy. Nejsou tu ani ptáci, kteří by zpívali, na nebi ani mráček. Není mi ani horko ani zima. Je to snad sen? Nejsem opilý?
Počkat. Co je to támhle? Směrem ke druhému konci silnice něco je. Jdu blíž. Jsou to zátarasy, silniční zátarasy. Je to jen kousek, podívám se, co na nich píšou. Co to bylo? Dětské hlasy. Ahhh, za mnou jdou nějaké dvě děti. Konečně. Tak přece jen tu není tak mrtvo. Ale, cože? Ale to jsou přece moji kluci. Jirko, Honzo, co tady děláte? Co tady vlastně dělám já? Jirko, Honzo!!! Jirko, Honzo??? Proč mi neodpovídáte? Řekněte něco. Tak sakra řekněte už něcooo...!!!
Auuuuu!!! Do prdele, co to bylo. Snad do mě uhodil blesk, nebo mě někdo praštil přes hrudník. Jen záblesk a hlasitá rána. Au, sakra to bolí. Co to jen mohlo být? Vždyť nebe je úplně modré, jak by z něj mohl vyjít nějaký blesk? Kluci!!! Kde jste? Kde jsou moje děti??? Proboha co se to děje? Možná jsem byl v bezvědomí a kluci šli pro pomoc. Nelíbí se mi to, nelíbí se mi tady. Chci pryč. Ty zátarasy. Půjdu k nim.
Kdo je zase tohle? Nějaká žena. Kdepak nějaká. Vždyť to je moje Jana. Poběžím ji naproti. Miláčku, miláčku!!! Co tady děláš, co se to krucinál děje? A kde jsou kluci, viděla jsi je? Co je? Co se děje? Proč se na mě takhle díváš? Já jsem nepil. Vážně ne. Vždyť už jsem s tím přestal, slyšíš? Slyšíš mě? Ty mě neslyšíš. Ale musíš mě přece slyšet! Vždyť se díváš tím "tvým" pohledem přímo na mě. Janoooo...!!!
Neeee!!! Už zase. Ten blesk. Motá se mi z toho hlava. Nějaké hlasy. Ach ne, nechte mě být. Já chci svoji rodinu. Jano, kde jsi? Kam jsi zmizela? Ne, dejte mi pokoj, o čem to mluvíte? A kde jste? Nechte toho!!! Aaaaa... Díky bohu, přestalo to. Co to bylo za lidi? A odkud na mě promlouvali? Ještě že už jsou pryč. Já už nemůžu. Co se to děje, pane bože? Zátarasy. Ty zátarasy mi určitě pomohou. Nevím proč, ale právě tam je cesta z tohohle pekla. Určitě.
Co je to za rachot? Auto, ne autobus. Jede sem autobus. Známka civilizace, konečně. Snad někdo bude vědět, co se tady děje, a kde je moje rodina. Musím ho zastavit. Stůjte, no tak stůjte už. Uf, zastavil. Zasyčely dveře. Tři malé děti? Proč nechali vystoupit malé děti? Já chci mluvit s někým dospělým. Haló! Co to? To nejmladší mě bere za ruku. Proč to dělá? Co bys chtěl maličký? Snad jsi se neztratil jako já? Snad jste nevystoupily špatně? Chytly se za ruce všichni tři. Někam mě vedou. Asi půjdu s nimi. Mám pocit, že jim něco dlužím. Ale nevím co. Kam to jdeme, děti? Už vím. Taky vás to tam tak táhne? K těm zátarasům?
Konečně jsme sem došli. Je tu malá cedule a na ní stojí: "Tady cesta končí." A opravdu, dál je cesta rozbitá a zarostlá trávou. Ten autobus by to projel stěží. Tak co teď, děti? Co je zase!? Proč na mě tak zíráte? Ale vždyť vy se na mě smějete. Co se to...? Auuu!!! Už znova ne! Prosím, už ne další blesk. Už ne, už mě to unavuje. Prosím, nechte už toho. Snažně vás prosím. Nechte mě jít. Proč nic nevidím? Děti, kam jdete? Kam mizíte? To teplo, cítím teplo. Je to příjemné. Je tu krásně. Nic nevidím, neslyším, necítím. Jen to teplo. Už nechci vůbec nic dělat. Chci zůstat tady. Ano, líbí se mi tu, tak tady zůstanu. Na pořád. Zůstanu tu navěky.
...
"Dobrý večer. Vítejte u hlavních zpráv. Dnes bohužel začneme smutnou tragédií. Před necelými třemi hodinami řidič osobní vozu Škoda Octavia naboural v plné rychlosti do stojícího zájezdového autobusu. Bohužel se právě v té chvíli před ním pohybovaly tři malé děti, které si chtěli jen vytáhnout svá zavazadla. Všechny na místě zahynuly. Viník nehody, sám manžel a otec dvou dětí, se podle všeho ani nepokusil brzdit a zemřel při převozu do nemocnice, kdy se ho ještě pomocí elektrošoků na malý moment podařilo oživit. Policisté teď čekají na jeho pitvu, která by potvrdila jejich domněnku, že muž před jízdou pil alkohol, který by si tak připsal další zářez do své černé statistiky."
Počkat. Co je to támhle? Směrem ke druhému konci silnice něco je. Jdu blíž. Jsou to zátarasy, silniční zátarasy. Je to jen kousek, podívám se, co na nich píšou. Co to bylo? Dětské hlasy. Ahhh, za mnou jdou nějaké dvě děti. Konečně. Tak přece jen tu není tak mrtvo. Ale, cože? Ale to jsou přece moji kluci. Jirko, Honzo, co tady děláte? Co tady vlastně dělám já? Jirko, Honzo!!! Jirko, Honzo??? Proč mi neodpovídáte? Řekněte něco. Tak sakra řekněte už něcooo...!!!
Auuuuu!!! Do prdele, co to bylo. Snad do mě uhodil blesk, nebo mě někdo praštil přes hrudník. Jen záblesk a hlasitá rána. Au, sakra to bolí. Co to jen mohlo být? Vždyť nebe je úplně modré, jak by z něj mohl vyjít nějaký blesk? Kluci!!! Kde jste? Kde jsou moje děti??? Proboha co se to děje? Možná jsem byl v bezvědomí a kluci šli pro pomoc. Nelíbí se mi to, nelíbí se mi tady. Chci pryč. Ty zátarasy. Půjdu k nim.
Kdo je zase tohle? Nějaká žena. Kdepak nějaká. Vždyť to je moje Jana. Poběžím ji naproti. Miláčku, miláčku!!! Co tady děláš, co se to krucinál děje? A kde jsou kluci, viděla jsi je? Co je? Co se děje? Proč se na mě takhle díváš? Já jsem nepil. Vážně ne. Vždyť už jsem s tím přestal, slyšíš? Slyšíš mě? Ty mě neslyšíš. Ale musíš mě přece slyšet! Vždyť se díváš tím "tvým" pohledem přímo na mě. Janoooo...!!!
Neeee!!! Už zase. Ten blesk. Motá se mi z toho hlava. Nějaké hlasy. Ach ne, nechte mě být. Já chci svoji rodinu. Jano, kde jsi? Kam jsi zmizela? Ne, dejte mi pokoj, o čem to mluvíte? A kde jste? Nechte toho!!! Aaaaa... Díky bohu, přestalo to. Co to bylo za lidi? A odkud na mě promlouvali? Ještě že už jsou pryč. Já už nemůžu. Co se to děje, pane bože? Zátarasy. Ty zátarasy mi určitě pomohou. Nevím proč, ale právě tam je cesta z tohohle pekla. Určitě.
Co je to za rachot? Auto, ne autobus. Jede sem autobus. Známka civilizace, konečně. Snad někdo bude vědět, co se tady děje, a kde je moje rodina. Musím ho zastavit. Stůjte, no tak stůjte už. Uf, zastavil. Zasyčely dveře. Tři malé děti? Proč nechali vystoupit malé děti? Já chci mluvit s někým dospělým. Haló! Co to? To nejmladší mě bere za ruku. Proč to dělá? Co bys chtěl maličký? Snad jsi se neztratil jako já? Snad jste nevystoupily špatně? Chytly se za ruce všichni tři. Někam mě vedou. Asi půjdu s nimi. Mám pocit, že jim něco dlužím. Ale nevím co. Kam to jdeme, děti? Už vím. Taky vás to tam tak táhne? K těm zátarasům?
Konečně jsme sem došli. Je tu malá cedule a na ní stojí: "Tady cesta končí." A opravdu, dál je cesta rozbitá a zarostlá trávou. Ten autobus by to projel stěží. Tak co teď, děti? Co je zase!? Proč na mě tak zíráte? Ale vždyť vy se na mě smějete. Co se to...? Auuu!!! Už znova ne! Prosím, už ne další blesk. Už ne, už mě to unavuje. Prosím, nechte už toho. Snažně vás prosím. Nechte mě jít. Proč nic nevidím? Děti, kam jdete? Kam mizíte? To teplo, cítím teplo. Je to příjemné. Je tu krásně. Nic nevidím, neslyším, necítím. Jen to teplo. Už nechci vůbec nic dělat. Chci zůstat tady. Ano, líbí se mi tu, tak tady zůstanu. Na pořád. Zůstanu tu navěky.
...
"Dobrý večer. Vítejte u hlavních zpráv. Dnes bohužel začneme smutnou tragédií. Před necelými třemi hodinami řidič osobní vozu Škoda Octavia naboural v plné rychlosti do stojícího zájezdového autobusu. Bohužel se právě v té chvíli před ním pohybovaly tři malé děti, které si chtěli jen vytáhnout svá zavazadla. Všechny na místě zahynuly. Viník nehody, sám manžel a otec dvou dětí, se podle všeho ani nepokusil brzdit a zemřel při převozu do nemocnice, kdy se ho ještě pomocí elektrošoků na malý moment podařilo oživit. Policisté teď čekají na jeho pitvu, která by potvrdila jejich domněnku, že muž před jízdou pil alkohol, který by si tak připsal další zářez do své černé statistiky."
No když mě předjížděl ten maniak, co pak málem... taky mě zamrazilo. Kéž by objevili jiný způsob, jak vyprázdnit své přetékající nádrže na agresivitu. Dík, pochopilas mě
pěkně napsané , téměř jsem se do děje nebo spíše pocitů vžila ... až mě zamrazilo... TIP