Vevíru všedního dne

Tohle byla mopje slohovka do češtiny ještě ze dob středoškolských. Upozornění: Po přečtení budete nenávidět slovo \"všední\" a všechny jeho tvary.

Všední den je každý den, ve kterém provádíme všední věci nebo všední činnosti. Pokud děláme věci a činnosti nevšedními věcmi a nevšedními činnostmi, všední den se nám mění na den nevšední. Všední činnosti jsou pro mnohé z nás činnosti, které provádíme se všední všedností sobě vlastní. Pro někoho je všední ležet v posteli, sledovat televizi nebo číst knížku a při tom všem si bezstarostně škrábat palec u nohy nebo si okusovat nehty. Pro jiné je zase být v zaměstnání nebo zahrnut studiem zcela všední záležitost. Každý máme své všednosti a nevšednosti.
Zde je malá ukázka toho, jak já prožívám svůj všední den. Každý správný všední den by měl začít správným všedním ránem. Správné všední ráno je ráno se všedním probuzením, se všední snídaní a všední ranní hygienou. Všední probuzení se vždy odehrává v moji za 18 let zevšednělé posteli. Všední snídaně je pro mě už mnoho let snídaně, kterou mi připravuje moje všední maminka, pro kterou se příprava mé snídaně stala její naprostou všedností. Pro nás oba tak vznikla nevšednost, když si snídani připravuji sám. Ranní hygiena je všední jen, když vím, že bude všední i celý zbytek dne. Ke všednímu dni patří přece všední hygiena. Vím-li, že bude den nevšední způsobem, vyžadující nevšední důraz na hygienu, učiním tak. Pokud jsem úspěšně prožil všední ráno bez jakékoliv nevšednosti, mohu pokračovat všedním dopolednem a odpolednem.
Pokud je den dnem školním, trávím všední dopoledne a odpoledne v naší všední škole. Tam potkávám spousty všedních lidí. Vídám zde svých 29 spolužáků, kteří jsou svými nevšednostmi pro mě už úplně všedními. Stejně tak to platí i pro náš učitelský sbor, jehož členové mě každodenně, čili už všedně, překvapují nevšedním chováním. Všední je tu pro mě školní zvonek, který zvoní, vždy ve všední čas. Všední je pro mě každodenní stoupání po zevšednělých schodech do druhého patra. Všední je pro mě pozdrav učiteli, i když ho doplním nevšedním úsměvem (to podle oblíbenosti daného kantora či kantorky). Všední je i čekání ve frontě na obědy stejně jako odnesení jeho zbytků po pěti minutách ke všednímu okýnku. I odchod na autobusovou zastávku po konci vyučování se stále stejnými lidmi je pro mě všední činností. Pokud je den dnem volným, trávím všední den celý stejně, jako zbytek odpoledne a večer po dni školním.
Jak vypadá zbytek všedního dne asi už uhodnete sami. Studium, sledování televizní nebo počítačové obrazovky, čtení knih, či relaxační poslech hudby se stali pro mě všedními událostmi. Ve večerních hodinách pak přijde všední únava. S přemýšlením o uplynulém všedním dni uléhám do své všední postele. Nastavím svůj všední budík, který mě za několik hodin všedně probudí v moji stále všední posteli a začne tak další všední den. Mezitím prožiji jednu ze svých všedních nocí, a sice noc plnou nevšedních snů.
Tak takhle vypadá můj všední den. Naštěstí pravděpodobnost, že se za celý den nestane ani jedna nevšednost je velmi malá, takže většina dnů je pro mě nevšedními. S úlevou tak zjišťuji, že žiji nevšedním životem. Každou chvíli vznikne ale nevšednost, která zevšední, takže i všední den se v průběhu života vyvíjí a není pořád stejný, není tak všední. V každém období života máme svůj druh všedního dne. Když rozdělíme lidský život na časové úseky, které se liší tím, jak v nich vypadá všední den, zjistíme, že řetězec těchto úseků všedních dnů tvoří zcela nevšední život. Proto si každé všednosti vážím stejně jako nevšednosti, protože vím, že všednosti a všední dny jsou důležitými součástmi nevšedního života.

---